Snímek nazvaný L’incredibile storia dell’isola delle rose (Neuvěřitelný příběh Růžového ostrova) sleduje osud odhodlaného stavitele Giorgia Rosy, který zrealizoval svou utopickou představu o nezávislém mikrostátě uprostřed moře.
„V Rimini je to příběh, který prarodiče vyprávějí svým dětem a vnukům. Slavná historka, ale právě jen v Rimini,“ vysvětluje producent filmu Matteo Rovere.
Rosa, který zemřel v 92 letech v roce 2017, se ještě před svou smrtí s filmaři sešel a dal jim svolení, aby jeho příběh převedli na filmové plátno. Snímek se vrací do roku 1967, kdy Rosa svůj ostrov začal budovat, i když většina jeho souputníků měla dojem, že musí být šílenec, když se do takového podniku pouští.
„Můj otec byl inženýr... byl velice precizní a puntičkářský, ve všem měl pořádek. Inženýr skoro v německém smyslu slova. Měl v sobě ale i kousek bláznovství, které jej vedlo k tomu, že si chtěl pro sebe postavit plošinu a udělat z ní stát mimo italské teritoriální vody, což ho pasuje do role jakéhosi knížete anarchistů,“ řekl o něm jeho syn Lorenzo Rosa.
Rosa si plošinu sám navrhl a postavil za vlastní peníze s pomocí několika přátel. Stála na ocelových sloupech zapuštěných do mořského dna 26 metrů nad hladinou, zhruba 12 kilometrů od Rimini. Celkem měla plochu 400 metrů čtverečních a vznikla bez povolení úřadů. Rosa tvrdil, že italský stát nemá v tomto ohledu žádné pravomoci, protože stavba stála mimo teritoriální vody, a v červnu 1968 vyhlásil nezávislost svého ostrova. Řím byl ale jiného názoru, pomocí námořnictva nad plošinou převzal kontrolu a v únoru 1969 ji pomocí náloží s dynamitem zničil.
„Je to příběh o svobodě, o tom, jak houževnatě Giorgio Rosa stál proti vládě. Nechtěl přitom překračovat zákony, protože ty v 60. letech říkaly, že území, které je dál než deset kilometrů od pobřeží, je územím nikoho, na kterém si můžete dělat, co chcete - jako byste byli na Měsíci,“ říká producent Rovere.
Ihned po dokončení se o ostrov začala zajímat média a ve světě, kde se protestovalo proti válce ve Vietnamu, k němu ve velkém začala jezdit mládež, aby si užila zábavy a volnosti. Pokusy ostrov zavřít jeho popularitu jen zvyšovaly, i když italská vláda se snažila pošramotit jeho pověst informacemi o tom, že se na něm holduje ilegálním zábavám jako je užívání drog či hraní hazardních her.
„Neuvěřitelná věc“
Film byl natočen v italštině, hlavního hrdinu v něm ztvárnil známý herec Elio Germano a jeho lásku Matilda De Angelisová, která na sebe nedávno upoutala pozornost rolí Eleny v detektivní sérii Mělas to vědět stanice HBO. Ani jeden z protagonistů, ačkoli jsou oba Italové, příběh Rosy a jeho umělého ostrova neznal.
„Jsem z Boloni a nikdo z rodičů, příbuzných ani přátel o tom příběhu nikdy neslyšel. Když jsem četla scénář, říkala jsem si, proč to ještě nikdo nenatočil, protože je to opravdu neuvěřitelná věc,“ řekla De Angelisová.
Film se zaměřuje hlavně na to, jak Rosa bojoval se státní mocí, a tak se mnoho scén odehrává v jednacích sálech vlády. Inženýr Rosa ale vždy trval na tom, že žádné zákony neporušuje, a měl za to, že není důvod, proč by měly úřady vydat výměr o demolici ostrova. Plánoval naopak jeho další rozvoj, chtěl třeba vystavět další patra.
Vláda mu ale plány překazila a Rosa se podle svého syna ke vzpomínkám na svůj životní projekt nerad vracel. „Byl rozrušený a bylo mu to líto, hodně tím trpěl. Nikdy o tom nemluvil... Moje nejsmutnější vzpomínka je na chvíli, kdy dostal od vlády dopis, v němž ho žádala o zaplacení nákladů na demolici,“ citovala BBC Lorenza Rosu.
Po ostrově svobody v Jaderském moři toho mnoho nezbylo, zbytky stavby ale dodnes leží na dně. Lorenzo Rosa má doma vystavený kus cihly, kterou pro něj vylovili potápěči. „Napsali na to něco moc krásného: Potápěčům z Rimini je ctí vrátit zpět jednomu snílkovi část jeho snu.“
