Jedny z hlavních hvězd, rapeři Migos, zrušily na poslední chvíli vystoupení. Prý zmeškali letadlo. Což samozřejmě zadělalo v kuloárech na žerty, jak se něco takového může kapele, ověšené zlatými řetězy, pyšné na svoje rolexky a s minimálně sedmimístnými dolarovými konty stát. To má tak neschopný management, že nezajistí narychlo nějaký náhradní, třeba soukromý let? Venkoncem ale asi žádná škoda.
  |
Nejlepší vystoupení na pátečních největších scénách předvedl hipstersky vousatý Father John Misty, doprovázený neméně ovousenou kapelou a orchestříkem s dechy a smyčci. Muž, který píše písničky a la Paul McCartney a zpívá je hlasem Johna Lennona nejen evokuje staré časy, ale vlastně uvádí v tomto širokém posazu hudbu, jakou by Beatles mohli hrát, kdyby se svými pozdními alby koncertovali naživo. Jeho repertoár není úplně vyrovnaný, ale on sám toho hodně dožene velmi přesvědčivým, byť jakýmsi spasitelstvím poněkud cinklým projevem.
Američtí The National hráli na Primaveře už před nějakými sedmi lety, zrovna dvakrát neuchvátili, takže měli co napravovat. Zjevně „nepodcenili přípravu“ - v barcelonských nočních barech byli viděni už ve středu hluboko v noci. Představovali aktuální, loňské album Sleep Well Beast a jejich alternativní rock, vcelku zdárně revitalizující 90. léta, byl nejnašlápnutějším setem hlavní scény.
Primavera Sound 2018: The National
Kdo na ni naopak nepatřil, byli The Breeders. Zní to neuvěřitelně, smutně, a pamětníkovi jejich staré slávy se to vůbec nepíše snadno, ale koncert byl možná nejhorším koncertem obnovené staré kapely, jaký za poslední léta Primavera zažila. Zoufale nešlapající rytmika, frontmanka Kim Deal bezradná jako prvnička, její sestra Kelley zpívající za uši tahající vokály a snažící se zcela nepochopitelně o hůř než amatérská kytarová sóla...raději zapomenout.
Dost zajímavého se na Primaveře dělo ovšem na menších scénách. Charlotte Gainsbourg by - i podle nebývalé návštěvnosti, která způsobila kolaps na několika komunikacích - klidně zvládla i hlavní scénu. Se skromným doprovodem a sama sedící většinu vystoupení za elektrickým pianem naservírovala ve skoro úplné tmě, prosvícené jen velkými geometrickými tvary, neprvoplánový křehký pop z loňské kvalitní desky Rest tak uvěřitelně, že v mnoha přítomných mužích musela vybudit ochranitelské pudy.
Primavera Sound 2018: Charlotte Gainsbourg
Ze zcela jiného vesmíru, přesněji řečeno kontinentu, přiletěla hvězda malijské hudby Oumou Sangaré a přivezla dokonalý crossover západoafrické hudby a rocku. Černo-bíle namíchaná sestava, tradiční africké nástroje i klávesy a baskytara, kytarista hrající klasické „fóry“ pouštního blues, ale sólující s hendrixovským kvákadlem, dvě skvělé vokalistky a tanečnice v jednom. Přitom ta hudba působí zcela přirozeně, nikoli jako napřažená ruka vůči bílému posluchači s otevřenou dlaní.
Primaveru si nelze představit bez kapely Shellac, kterou vede jeden z nejslavnějších producentů a zvukařů světa Steve Albini (Nirvana a desítky dalších, včetně pár Čechů, naposledy alternativní písničkářky Stinky). Shellac je jakýmsi maskotem tohoto festivalu, dokonce takovým, že jeden typ z letošní edice festivalových reklamních triček nese nápis „Shellac and 249 more“, což je pro pravidelné návštěvníky velmi dobrý vtip. K jeho pochopení je potřeba vědět nejen fakt každoročního vystoupení Shellac, ale také to, že pořadatelé ročníku traktují celkem 250 vystupujících umělců. Kapela odvedla svůj standardní výkon - ten je ovšem referenčním bodem pro každého, kdo chce hrát inteligentní tvrdý rock s nadhledem a přitom vzájemně dokonalým napojením muzikantů, jaké známe z nejlepších jazzových trií.
Primavera Sound 2018 - pouták do článku.
A když už byla řeč o „devadesátkových“ kapelách, na takzvané „hidden stage“, tedy malém pódiu, které prezentuje kapely, které nejsou uvedeny v tištěném programu a až do posledního dne, kdy je pořadatelé oznámí přes sociální sítě, zahráli kdysi slavní britští Ride. Už když na velké scéně před pár lety právě na Primaveře překvapivě „vylezli z hrobu“, pomohli k novému nastartování zájmu o shoegaze rock přelomu 80. a 90. let - a jejich páteční vystoupení potvrdilo jejich dobrou formu a jakékoli urputnosti zcela zbavený projev, který dostal opět svoji aktuálnost.
Primavera Sound 2018: Ride
Na stejném pódiu už zkraje večera de facto odstartoval festivalový pátek Josh T. Pearson, za v podstatě rockového písničkáře „maskovaný“ americký floutek, který ukázal, že i jednoduché písničky mohou uchvátit nenucenou interpretací a hlavně bytelným základem. Razantní a přesná rytmika, jakou disponuje jeho tříčlenná kapela, by mohla být vzorem pro řadu mnohem, mnohem slavnějších.
Sobota, poslední den hlavního dění na Primaveře (v neděli se ovšem bude pokračovat ještě na menších scénách uvnitř města a v klubech), přinese například koncerty Slowdive, takto generačních vrstevníků Ride, dále Jane Birkin (maminky Charlotte Gainsbourg), zpěvaček Lorde a Lykke Li anebo kapely Arctic Monkeys. Očekávání jsou velká.
