  |
1. Nejlepší koncert festivalu
V souboji Björk a Nicka Cavea vítězí prvně jmenovaná, a to nikoli proto, že je žena a sluší se jí dát přednost. Její koncert vycházející z estetiky i repertoáru posledního alba Utopia byl nejen silným hudebním zážitkem, ale také nejdivadelněji pojatým setem celého ročníku Primavery. A ačkoli se podepsaný nenechá opít hned tak nějakým divadýlkem, tady stál hodinu a půl zcela bez dechu a připadal si jako v pohádce.
2. Nejradikálnější koncert festivalu
Ačkoli se na Primaveře hraje docela dost tvrdé a i jinak hraniční hudby, absolutorium si odnášejí Art Ensemble of Chicago, kapela, jejíž kořeny sahají do 60. let a v níž už z klasické sestavy hrají jen saxofonista Roscoe Mitchell (77 let) a bubeník Don Moye (72 let). jeich stále avantgardní jazz byl skutečným sítem pro hlediště, ale ti, kteří zůstali, po skončení vyskočili do dlouhotrvající standing ovation a následně vzali útokem všechny festivalové shopy s cédéčky i vinyly, aby si trochu té divočiny přinesli i domů.
3. Nejlegračnější chvíle festivalu
Když si Nick Cave přizval na pódium pár desítek fanoušků a některé dívky skutečně vypadaly, že se jim naplnily jejich nejvášnivější erotické sny, dokonce i někteří členové české výpravy se poněkud ošklíbali nad příliš prvoplánovým fórem. Ale Cave je prostě vtipálek a zároveň trochu divný patron, který si moc nad svými oddanými možná vskrytu duše užívá, ale zcela nepochybně si v první řadě z celého toho divadla dělá legraci.
4. Nejelegantnější dáma festivalu
Jednoznačně Jane Birkin. Přestože jí to moc nezpívalo a velký symfonický orchestr, se kterým zpívala písně Serge Gainsbourga ji válcoval po celé čáře, svým francouzským šarmem (byť je rodilá Angličanka) dokázala skoro všechno překrát. Bodem k dobru byly i její názory, proslovené na tiskové konferenci, včetně přirozeného uvolněného chování.
5. Comeback festivalu
Primavera Sound si zakládá na tom, že bývá odrazovým můstkem pro kapely, které se po letech daly dohromady a právě zde si po mnoha letech zkoušejí hraní na velké akci. A protože festival pořádají padesátníci, většinou sahají ke kandidátům comebacku z dob, kdy sami bývali mladí. Letos to byli američtí Belly, kteří hráli do roku 1996, pak měli dvacet let pauzu a na klubové úrovni hraní obnovili v roce 2016. Nadšením a mladistvou energiií jako by stále krásná Tanya Donelly publikum vysloveně pokropila.
