Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Hvězda upírské romance jako princezna Diana. Pohádka o zjitřených emocích, která končí tragédií

Duchařská historka. I tento rozměr má Dianin příběh v pojetí režiséra Pabla Larraína. foto: FOTOFORUM FILM CZ

Recenze
Ceněný chilský filmař Pablo Larraín pojal film Spencer o osvobození princezny Diany od britské královské rodiny jako pohádku naruby plnou zjitřených emocí, strachů a tužeb. A skvělého výkonu Kristen Stewartové.
  12:00

Příběh princezny Diany začal v roce 1981 jako pohádka a skončil o šestnáct let později jako tragédie. A stále nepřestal fascinovat, veřejnost, spisovatele, módní návrháře, divadelníky i filmaře. 

Premiéra novinky Spencer na zářijovém festivalu v Benátkách se trefila do času, kdy zájem o střet Diany Spencerové a britské královské rodiny znovu rozvířila třetí řada populárního seriálu Koruna. Film vlastně rozvíjí část poslední epizody série. I on interpretuje poslední vánoční svátky, které Diana strávila s manželem a jeho příbuznými, jako osudové dny, během nichž se podváděná a osamělá žena rozhodla vymanit z role oběti.

Chlad jako všudypřítomný protivník

Zatímco Peter Morgan v seriálu přišel s rozhovorem s princem Philipem jako určující konverzací, ve filmu Spencer podle scénáře Stevena Knighta (tvůrce seriálu Peaky Blinders) Diana mluví hlavně se služebnictvem. Komorná v podání Sally Hawkinsové je na její straně, správce sandringhamského panství major Gregory (Timothy Spall) s vojenskou loajalitou slouží královské rodině, vykreslené jako chladná instituce. 

SPENCER

Británie, Německo, Chile, USA 2021

Režie: Pablo Larraín

Scénář: Steven Knight

Hrají: Kristen Stewartová, Sally Hawkinsová, Jack Farthing a další

Premiéra 20. 1.

Chlad se tu stává Dianiným protivníkem. Prostupuje starou budovou, v níž Dianu nezahřejí předem připravené šaty, staleté tradice ani společnost odcizených lidí, s nimiž si nedokáže porozumět. Proniká i do tlumeného vizuálního pojetí filmu, na němž se podílela také francouzská kameramanka Claire Mathonová, držitelka Césara za romanci Portrét dívky v plamenech.

Titulky filmu Spencer jsou vůbec plné mezinárodních osobností. Zneklidňující hudbou atmosféru doplňuje Jonny Greenwood z Radiohead, kostýmy navrhla dvojnásobná držitelka Oscara Jacqueline Durranová, mezi producenty figuruje autorka Toniho Erdmanna Maren Adeová. Režisér Pablo Larraín je festivalově úspěšný chilský filmař, který v angličtině a s hvězdami natočil už jeden pohled na slavnou ženu – Jackie. 

V něm jsme sledovali, jak vdova po JFK zpečeťuje legendu kolem jeho prezidentství a také jak Natalie Portmanová pečlivě, ale uměle napodobuje hlas, dikci a gesta Jackie Kennedyové. Příběh filmu Spencer je známější, konvenčnější ve svém narativním oblouku, jeho hvězda Kristen Stewartová se ovšem do ikonické role převtěluje přesvědčivěji. Obývá ji svou vnitřní nervní energií, křehkou i silnou zároveň, za což nyní sklízí nominace na různé filmové ceny. A Larraín opět netočí klasický životopis. 

Tuto „bajku ze skutečného příběhu“ (jak se film označí hned v úvodu) pojímá stylově jako duchařskou historku i jako pohádku naruby – o princezně, která se chtěla stát obyčejným člověkem. Pohádku, které dočasně dopřeje i happy end.

Jde víc o emoce a dojem než o historii

Kromě prince Charlese, jenž nakonec projeví pro svou ženu alespoň pochopení, tu ostatní členové možná nejznámějšího klanu na světě vystupují jako statisti pevně se držící starého scénáře. Diana má z urozených nejblíž k dávné královně Anně Boleynové, která otřásla Anglií jako žena, pro niž Jindřich VIII. změnil náboženství země a kterou pak nechal popravit, když se zamiloval do jiné. 

Její duch oživen knihou, s níž si novodobá princezna krátí čas, tu dokonce vystupuje – jako varování, jak ženy může královský majestát semlít. V Annině společnosti si tu Diana obklopovaná i jinými svými démony sáhne na dno, než se osvobodí roztrhnutím perlového náhrdelníku od Charlese. V používání symbolů se Larraínův film neošívá a někdy je zbytečně okázalý.

Jde mu však víc o emoce a dojem než o historii. Soustřeďuje se na Dianiny strachy a přízraky, její proces osvobození a vyjevení rozjitřené vnitřní psychologie. Protagonistka se tu pohybuje mezi životem a smrtí, jako dvěma jedinými cestami z královské nehybnosti, mezi svou nešťastnou přítomností a ztracenou minulostí, reprezentovanou opuštěným nedalekým panstvím, kde prožila dětství. A celý film vychází z její nálady a rozpoložení. Pro portrét ženy, o níž vzniklo už příliš životopisů, je to vhodný přístup.

Autor: