Středa 11. prosince 2024, svátek má Dana
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Pro dvě stě dolarů...

Kultura

  12:08
Na nedávném udílení Oscarů figuroval snímek 3:10 Vlak do Yumy se dvěma nominacemi. Americká filmová akademie mohla být klidně štědřejší: režiséru Jamesi Mangoldovi se podařilo brilantně natočit krystalicky čistý westernový příběh, který opřel o výborný scénář a výkony Christiana Balea a Russella Crowea.

Farmář a desperát. Christian Bale a Russell Crowe podávají ve fimlu mimořádné výkony. foto: Foto Intersonic

Těžko bychom hledali lepší důkaz nesmrtelnosti westernového žánru, než je film Jamese Mangolda 3:10 Vlak do Yumy. Po dramatu Narušení (1999), thrilleru Identina (2003) a životopisném snímku Walk the Line (2005) se Mangold vypracoval v režiséra, který nemá možná svůj osobitý a jasně čitelný rukopis, ale dokáže velmi dobře posloužit dané látce.

 Jako sedmnáctiletého kluka ho uhranul western z roku 1957 nazvaný 3:10 to Yuma (čeští pamětníci si ho vybaví pod názvem Cesta za záchranou), který podle krátké povídky Elmorea Leonarda otištěné ve westernovém magazínu natočil Delmer Daves. Budoucí filmař na něm obdivoval, jak jednoduše dokáže klást otázky týkající se morálky, odvahy, cti nebo rodiny. Fascinace filmem mu vydržela a padesát let po vzniku originálu natočil remake, který není pouhou poctou klasickým westernům – je jejich ryzí esencí.

 Příběh se opírá o tradiční westernové schéma, je jednoduchý, a přitom dostatečně propracovaný, aby unesl témata a otázky, o nichž chtěl Mangold vyprávět. Základní konflikt se rodí ze střetu zastánců opačných hodnot. Farmáři Danu Evansovi (Christian Bale) zbyla jako vzpomínka na občanskou válku ustřelená noha, navzdory handicapu se snaží co nejlépe starat o svou rodinu a brání svou půdu před stavbou železnice. Do konfliktů ale nejde po hlavě, nestydí se pokorně ohnout hřbet, když ví, že nic nezmůže, a jeho starší syn Will jím kvůli tomu pohrdá. To Ben Wade (Russell Crowe) je ve Willových očích velký hrdina, má na kontě přes dvacet loupežných přepadení a proklatě rychle střílí.

 Farmář a desperát na sebe narazí po přepadení dostavníku. Mohlo to být jediné náhodné setkání, ale zoufalá situace Dana Evanse dotlačila k tomu, že asistoval při Wadeově zatčení. Jako jeden z dobrovolníků se přihlásí do eskorty, která má Wadea dopravit na vlak směřující do vězení. Odměnou mu má být dvě stě dolarů, díky nimž splatí dluh a nabude zpět svou důstojnost. Skupinka mužů tedy vyráží směrem k vlaku, který ve 3:10 pojede do Yumy, a v patách jim je banda Bena Wadea.

Naložte ho do vlaku!
Režisér vypráví jednoduchý příběh přesně v duchu tradice žánru, tedy jednoduchými prostředky, což mu dává dostatek prostoru pro důkladné vykreslení postav a vztahů mezi nimi. Přestože je westernovou přirozeností jednoznačnost a přímočarost, ty nejlepší filmy „nejameričtějšího žánru“ nemívají postavy s černobílými charaktery, ale jejich hrdinové si s sebou nesou vnitřní složitost a rozvrácenost, tak jako je tomu v tomto případě. Nicméně Ben Wade nepřestává být o nic méně vrahem a zločincem jen proto, že hezky kreslí a umí být galantní k ženám. Rodičovskou kvalitu Dana Evanse zase nijak nesnižuje, že o svou nohu nepřišel v lítém boji, ale nešťastnou náhodou.

Dva odlišnější muže bychom našli stěží, přesto se během dramatické cesty mezi nimi začne rodit něco jako stockholmský syndrom. Na konci filmu už to pak nejsme jen my diváci, kdo si upřímně přeje, aby Dan Evans naložil Bena Wadea do vlaku, paradoxně o to v tu chvíli stojí i Ben Wade.

 Přestože první místo v titulcích náleží Russellu Croweovi, skutečným hereckým hrdinou filmu je Christian Bale, jehož neuvěřitelně zarputilý, a přitom stále lidsky obyčejný farmář celou dobu bojuje za svou malou hrdost. Dávno už tu nejde o dvě stě dolarů odměny, ale o to, co dělá slušného člověka slušným člověkem, tedy o hodnotu nevyčíslitelnou. Způsob, jakým Mangoldův film pojmenovává základní morální pravidla, rozhodně nepatří do zašlé éry zaprášeného westernu.

Režisér zvolil formu a cestu nadčasovosti, bez experimentů a bez patosu. Neomylně vybíral to nejlepší z žánru, co fungovalo vždy a bude fungovat i za sto let. Jeho režijní styl a vizuální pojetí možná neohromuje a nebere dech, ale spolehlivě strhne, vtáhne do příběhu a nepustí až do posledního záběru. Kolik filmů se tím dnes může pochlubit?