Ještě v hlubokém socialismu tři společníci okradli skupinu kubánských dělníků; jejich plánu nebylo možné upřít rafinovanost ani jistý smysl pro humor. Návrat k tomuto případu je předehrou krimikomedie Prachy dělaj člověka, založené na skutečných kauzách.
Film scenáristy Radka Johna a režiséra Jiřího Chlumského (který projekt zkraje natáčení převzal po Janu Kulhavém) přináší svérázné „vysvětlení“ záhady, kdo nejprve vyloupil poštu v Praze-Dejvicích a ukradl 28 milionů a kdo posléze nedaleko odtud přepadl bankovní vůz, a získal tak 150 milionů. Myšlenka, že pachatelé by mohli být titíž chytráci, je odrazovým můstkem k fabulaci o třech dávných parťácích, které jednoho dne přestalo bavit lovit malé ryby.
Kde končí legrace
Tomáš, Michal a Ondřej jsou (málem) slušní lidé, v mnoha ohledech sympatičtí. Světák Tomáš (Tomáš Hanák) coby hlava podniku je trochu ješitný, ale má vlastně dobré srdce - nechce nikomu ublížit a trvá na loupežích bez krve a bez mrtvol. Ondřej (Ondřej Vetchý) je zase ryzí kamarád a trochu smolař, který žije na hausbótu a obchoduje se stánkovým artiklem. Největší pozornost se ovšem soustředí na Michala (Michal Suchánek) - vtipálek a zároveň rodinný typ žije v jednom bytě se svou matkou a s přítelkyní a na obou je závislý. Vozí turisty v historickém autě a nechává se odírat pražskou mafií. Tihle tři se teď mají stát tajemnými lupiči z titulních stránek novin.
Karty jsou rozdány poměrně zajímavě a první desítky minut filmu díky tomu plynou velmi svižně a v napjatém očekávání. Obě hlavní kauzy jsou z médií dopodrobna známé. Co nového o nich film řekne, a kam vlastně dovede své hrdiny? Promění náznaky humoru v čistokrevnou komedii? Ujede snad směrem do crazy roviny (jak se chvíli zdá)? Nebo udrží styl lehce ironické, ale skvěle natočené akční podívané, jak naznačuje třeba pasáž z rallye veteránů? Skutečnost je taková, že filmaři neodolali pokušení hry na pravdu. Obě přepadení natočili v reálných prostředích, v podstatě jako sugestivní rekonstrukci. Příběh tak nikdy příliš neztrácí „alibi“, zároveň ale zůstává poněkud při zemi. Zejména od druhé loupeže už vlastně není o čem hrát.
Na seriózní psychologické drama o rozpoložení nejhledanějších lupičů v Česku tento snímek (naštěstí) neaspiruje, k smíchu už toho ale také mnoho nezbývá. Na pomoc v tomto ohledu musí přijít třeba komicky svačící doprovod obrněného vozu, příležitostné legrácky protagonistů nebo vytrvale nesnesitelná Michalova maminka. Až příliš přesvědčivě pak film divákům zprostředkovává pocit nudy na mořském pobřeží, kde si lupiči „užívají“ svou kořist.
Po satirické obžalobě justice za nepotrestání pachatelů (rovněž inspirované skutečností) následuje závěr, který film na poslední chvíli (ale už vlastně nepřípadně) znovu posune k bláznivé stylizaci.
Film doplácí na dvojí cíl, který si vytkl: působit jako hraný dokument a zároveň komedie. Na jedné straně je dobře, že je tu snaha o odlehčenou alternativu k plačtivým Sametovým vrahům Jiřího Svobody. Na druhé straně se ukazuje, že na skutečných zločinech toho zase tak moc zábavného není, byť při nich neteče krev. (Stačí si ostatně vzpomenout na zničené životy pokladníků z vyloupené pošty, žalovaných o úhradu odcizených peněz.)
Kladem snímku je vyrovnané herecké obsazení, alespoň pokud jde o hlavní role. Suchánek, Vetchý i Hanák odvádějí solidní práci a vzhledem ke scénáři nelze vyčítat ani Janě Synkové, že si v roli Michalovy maminky zopakovala saturninovskou tetu Kateřinu. Výkon Renaty Visnerové coby Michalovy přítelkyně celkem výstižně charakterizují slova režiséra Chlumského v propagačních materiálech: „Myslím, že z ní bude velmi dobrá herečka.“
Naopak hodně nemilosrdně je tento snímek tažen ke dnu neúměrným „zasponzorováním“. Jména firem, které filmařům pomohly financovat nákladné (a ne docela dobře zúročené) výpravy po světě, ze snímku čouhají stejně jako toporné výkony „zasloužilých“ neherců v epizodních roličkách.
- 27. září 2006 10:26
