Atypický dokumentární projekt vychází z autentického filmového záznamu, který Státní bezpečnost pořídila během devítidenního politického monstrprocesu. Neúplný materiál v délce zhruba sedmi hodin, nalezený v Národním filmovém archivu, se pomocí zvukového záznamu z archivu Českého rozhlasu a stenografických záznamů z procesu, uložených ve Státním archivu, podařilo zkompletovat do takřka "přímého přenosu" ze soudní síně na Pankráci. Dokumentární záznam je doplněn vstupy historiků a pamětníků. Tato tragická fraška se odehrála před tehdejším Státním soudem v devíti dnech na přelomu května a června 1950 - podobným způsobem je členěn i cyklus Proces H.
Anonymně a bez evidence
Vadas do něj zařadil i audiozáznam závěrečných řečí všech třinácti obžalovaných a další archiválie, které dosud nebyly v takovém rozsahu nikde zveřejněny. Poslední dopis Milady Horákové čte Libuše Šafránková. Politický proces se konal v soudní budově v Praze na Pankráci a komunistická státní moc v něm soudila 13 obžalovaných.
Čtyři z nich byli odsouzeni k trestu smrti, čtyři k trestu těžkého žaláře na doživotí a pět k trestu těžkého žaláře na dobu v rozmezí od 28 do 15 let. Proces byl předem důkladně připravený, jeho průběh byl řízen tak, aby splnil svůj zastrašující účel. Filmový záznam měl propagandistickou funkci splnit jako dokumentární film po sestřihu a doplnění komentáře. Snímek ale nakonec nevznikl a negativ byl počátkem 50. let předán do filmového archivu, který v té době spadal pod ministerstvo vnitra.
Anonymně a bez evidence se podařilo krabice vzácného hořlavého negativu uchovat téměř 40 let. Až počátkem roku 1990 je bylo možno po změně režimu technicky zabezpečit. Filmový archiv nechal v laboratořích zhotovit duplikační kopie. K dalšímu využití pro zpravodajské, publicistické a střihové pořady byly vyrobeny filmové kopie i magnetický záznam zvuku a pro studijní účely byl materiál přepsán na kazety VHS.
Dochovaný materiál má charakter fragmentů bez souvislého děje, protože proces nebyl natáčen jako celek. V průběhu přelíčení byla kamera vypínána patrně ve chvílích, kdy se odsouzení či svědkové odchylovali od předepsaných nacvičených textů a snažili se prosadit svoji verzi výpovědi.
Jako součást propagandy
Některé pasáže, jako například řeči obhájců, záznam neobsahuje vůbec. Místy chybí zvuk, někde obraz. Předpokladem pro využití bylo setřídění a chronologické sestavení všech dílů filmové kopie podle časové osy procesu.
Pro základní orientaci bylo třeba v první řadě identifikovat osoby, které jsou v záznamu zachyceny. K vlastnímu chronologickému řazení posloužila brožura vydaná jako součást propagandy v nákladu 140.000 kusů už v červnu 1950. Záznam průběhu procesu tvoří 34 krabic filmového materiálu, další části obsahují ilustrační záběry bez zvuku, na nichž jsou zachyceny záběry soudní síně a jako doličné předměty zbraně a vysílačky.
První veřejná projekce filmové kopie sestavené v Národním filmovém archivu s komentářem historiků a odborníků se uskutečnila z podnětu režiséra Martina Vadase už v roce 2005 na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Společně s ostatními archiváliemi včetně dalších dokumentů vydaných k procesu tvoří jedinečný soubor pro studium dějin Československa v období komunistické totality.
