Provokatér Cattelan pověsil své dílo na hřebík

Retrospektiva jednapadesátiletého Maurizia Cattelana obsahuje vše, co jako umělec vytvořil a co mu zajistilo úspěšnou uměleckou kariéru. Začínal jako novinový karikaturista, dnes vyvolává kontroverze uměním. Dráždí a provokuje publikum, dělá si legraci sám ze sebe, ze světa umění i z diváků.

Jeho práce odráží fascinaci smrtí, zároveň nekompromisně kritizuje současnou společnost a politiku. Vedle nejrůznějších autoportrétů ve všech podobách a měřítcích je nejznámější svými realistickými figurami lidí a zvířat v dráždivých souvislostech. Najdeme mezi nimi papeže zasaženého meteoritem, modlícího se Hitlera na kolenou, bosého a mrtvého Johna Kennedyho, veverku, která právě spáchala sebevraždu, nebo kostru kočky velikosti dinosaura.

Vše zaznamenáno a pověšeno

Cattelanovu retrospektivu, obsahující 123 jednotlivých prací, můžeme považovat za jeho nejúspěšnější dílo. Výstava působí jako samostatná umělecká kreace jako zhmotnění a následné mumifikování jednoho způsobu práce. Do volného prostoru rotundy Guggenheimova muzea zavěsil všechna svá díla, ať už se k tomu hodí, nebo ne. A to včetně rouškou zakrytého slona v životní velikosti nebo skutečného olivovníku vyrůstajícího z masivní krychle zeminy.

Diváci mohou chaotickou instalaci pozorovat z rampy muzea ze všech myslitelných úhlů. Zbytek interiéru je prázdný. Přesto je obtížný prostor Guggenheimova muzea plnější než kdykoliv předtím: nad hlavami vám visí mrak zavěšených předmětů. Instalační i technické řešení je skvělé, baví děti a dětské okouzlení vyvolává i u dospělých.

Retrospektivní výstavy jsou dnes pořádány stále mladším a mladším umělcům. Na jednom místě nainstalované celoživotní dílo však nezřídka slibnou uměleckou kariéru poškodí. Předmětnost přítomných děl odčerpává jejich ideové poselství. V nejhorším případě podobnou retrospektivu opouštíte s pocitem, že nejen nechcete od daného umělce už nikdy nic nového vidět, ale přehodnotíte i vnímání jeho starší práce. Cattelan se proto rozhodl touto výstavou svou dosavadní kariéru uzavřít, aby nás nechal čekat, do čeho dalšího se pustí.

Nové pokračování umění

Vedle své umělecké tvorby na sebe Cattelan bral i roli kurátora, galeristy a kritika. V těchto projektech uplatnil podobně výsměšný a současně entuziastický přístup jako ve svém umění. Založil například The Wrong Gallery, původně v Chelsea v New Yorku a později jako součást The Tate Modern v Londýně. Nejednalo se o víc než o nicotný prostor za skleněnými dveřmi do výklenku, před nímž se přesto konaly vernisáže a kde diváci z chodníku nevěřícně zírali na to, co se na podobné místo podařilo natlačit.

Pomáhal také uvést v život časopis Charley, sestavený z vytrhaných obrázků z jiných tiskovin, nebo žurnál Toilet Paper, jenž ke Cattelanově retrospektivě vydal zvláštní číslo. Z těchto aktivit bylo možná nejznámější Karibské bienále spočívající v tom, že si umělecké celebrity udělaly prázdniny na pláži.

Není pochyb o tom, že Cattelanova proslulost je produktem globálního uměleckého trhu a on sám zosobňuje posun vizuální kultury směrem ke komerci a zábavě. Je natolik součástí současné kultury, až je těžké říct, zda jeho práce zůstane i nadále důležitá a vlivná. Ale jeho vědomé útoky na mýty a očekávání uměleckého světa ho posouvají na jinou úroveň, než by se cynickým interpretům mohlo zdát. Cattelan pracuje za plné podpory uměleckých institucí, ale jako správný dvorní šašek vždycky přijde na způsob, jak si udělat legraci z těch, kteří ho živí. Podobně jako Karibským bienále poukázal na inflaci různých bienále a umělců, kteří se jich účastní – včetně jeho samotného –, tak se ve své retrospektivě v Guggenheimově muzeu stal svým vlastním popravčím. A to je přesně ten důvod, proč to do budoucna s jeho kariérou není úplně beznadějné.