* LN Vaše texty mají kromě groteskněabsurdního humoru i dost bizarní zápletky. Kde jste našel inspiraci pro Soprán ze Slapské přehrady?
Hra vznikla na základě osobní návštěvy Slap, ovšem značně zfabulované. Základ textu ale pochází z mého letního pobytu v londýnském divadle Royal Court, které tradičně pořádá tvůrčí dílny a letos to padlo na mě. Dělali jsme jedno cvičení, co po sobě zanechala Sarah Kaneová. Jeho výsledkem byl bolestivý do sebe hledící monolog a ten jsem pak použil, ovšem všechno se nakonec dostalo do ironického nadhledu, prostě se to přizpůsobilo českému prostředí.
* LN Měla pro vás londýnská stáž význam?
V zásadě to bylo dobré, pobyt je koncipovaný jako workshopy pro profesionály, něco je lepší, něco horší. Je sice trochu ubíjející každý den tam chodit, ale smysl to má, minimálně v tom, že se člověk soustředí na jednu rovinu své práce, v tomto případě na psaní, takže začnete přemýšlet o tom, jak to děláte, jestli to vůbec děláte dobře. Posloucháte lidi z celého světa a můžete si ověřit své vlastní postupy, témata, přemýšlet, proč vlastně píšete. Dozvíte se, proč jiní píší, jak se jim při tom žije.
* LN Hru Britney Goes To Heaven vám ještě za studií hrála profesionální scéna – Divadlo Petra Bezruče. Jak k tomu došlo?
Byla to docela velká náhoda. Vymysleli si projekt, který chtěli nazvat mladá krev a ten měl být mimo hlavní repertoár. Chtěli v něm mladému režisérovi nebo ještě studentovi poskytnout profesionální zázemí a herce. Oslovili Dana Špinara a přáli si, aby přinesl nějaký text. Vybral si můj a postupně se ukázalo, že pokud to má mít smysl, musí si to divadlo vzít za své a udělat to jako regulérní inscenaci. Myslím si, že to, jestli člověk studuje, nebo ne, není až tak důležité, dneska jsou divadla dost otevřená novým textům.
* LN Kolik her už jste napsal a kolik vám jich uvedli?
To je trochu složitější a souvisí to i s tím, co chceme dělat v Rubínu. U mě nejde o pravidelné drama, ale o jakýsi scénář, který je základem budoucí inscenace. Tímhle způsobem vznikl Zlatý prsten Jana Třísky a Soprán ze Slapské přehrady a teď v pátek má premiéru v Ústí nad Labem hra Bohové hokej nehrají. Ta vznikla zase řekněme na „tematickou zakázku“. Ale stejně jako ostatní hry začala žít vlastním životem. Tak možná mám čtyři regulérní hry. Třeba Láska vole v Disku se rodila vysloveně za pochodu na základě situací a pro lidi z ročníku. Taky jsem se nikdy nezúčastnil dramatické soutěže Alfréda Radoka, pro mě to nemá smysl – nikdy jsem nenapsal hru, abych pak čekal, jestli si ji někdo vybere, zatím jsem psal pro konkrétní soubor.
* LN Váš humor je hodně zvláštní, jak na něj reagují diváci?
Pořádně to nevím, protože tady v Rubínu je specifická situace. U Bezručů bylo plno, ale tam mají plno pořád a o představení v Disku byl taky velký zájem, což nebylo překvapivé, protože jsme se soustředili na mladé diváky. Leccos se dozvím od kolegů a od lidí z divadel a občas se ke mně dostane názor běžného diváka. Jsou to reakce pozitivní i odmítavé a z toho zase nelze nic zobecňujícího usuzovat.
* LN Díváte se na svět optikou drastické ironie...
Při psaní nepočítám s tím, jak to bude na diváky působit, ale co se týče jádra her, jejich témat, skutečně odrážejí mé vidění světa. Tak to prostě je. Občas mně někdo vyčítá povrchnost, plytkost a zaměřování se na témata, která nejsou důležitá, ale já píšu o tom, co je pro mě důležité a v tom mám čisté svědomí. Dialog někdy napíšu s tím, že musí být zábavný a živý, ale mě to tak baví.
* LN Proč je třeba ve hře Láska vole jedna z postav bílý pudl?
Nevím, je to rasa, která mně tam sedne, prostě buržoazní pes. Hra je o nechutnosti čistých věcí a bílá je odporně čistá.
* LN Od podzimu jste uměleckým šéfem Rubínu. Jak si představujete existenci v tomto prostoru?
Snažíme se tady vytvořit vlastní repertoár a dát divákům najevo, že jsme tu začali něco nového. Pro nás je nejdůležitější autorský přístup k divadlu a tímto směrem budeme pokračovat. Se mnou je tady ještě režisér Jan Frič, stálý soubor tu samozřejmě není, ale máme svůj okruh herců a můžeme jim i něco zaplatit, říkáme, že jsme ochotnický soubor profesionálů. Herci, kteří tu hrají, mají o takový druh tvorby zájem a chtějí se jí věnovat.
* LN Také jste něco plánoval v Ta Fantastice. To padlo?
Projekt trvá, i když tam asi nebude. Rádi bychom ho ale uvedli jinde. Měl by to být muzikál z prostředí pornoprůmyslu. S nápadem přišel Tomáš Svoboda, přišlo nám, že je to ideální námět pro muzikál, a tak jsme na tom hned začali dělat.
* LN To jste asi chtěli obsadit pornoherce Rosenberga?
Taky nás to napadlo. Ne, to byl naprosto vážně zamýšlený projekt se špičkovými muzikanty.
* LN Máte jako dramatik vzory?
Vzory, to bych tak neřekl, mám třeba rád Čechova. Z našich současných autorů mě baví David Drábek, Miroslav Bambušek. Psaní vyžaduje velkou drzost a odvahu, a když se na to člověk jednou dá, je pak s těmi ostatními na jedné lodi, protože psaní her nikdo moc nebere jako povolání. Je to taková koule na noze, takže je lepší žádné vzory nemít.
* LN Jste spokojený se svými hrami?
Především mi poměrně brzo začnou připadat směšné. Ve zkouškách to ještě jde, to mám spíš strach, jak to všechno dopadne, o premiéře buď vidím, že je to blbé a ten pocit se dostaví hned, a když se to jeví dobře, tak mi to vydrží tak tři měsíce. Lepší by bylo, kdyby to vydrželo aspoň tři roky, ale mám asi jiná měřítka, protože ty tři roky jsou vlastně doba, kterou zatím píšu.
