Americký kytarista, skladatel a aranžér Bill Frisell, dobře známý i z našich pódií, má dvě tváře, zjednodušeně řečeno. Musíme počítat i různé mezifáze. Proslul jako představitel dobrodružně experimentující scény newyorského downtownu: Mistrovsky prolínal jazz s postupy soudobé vážné hudby, pátral po nezvyklých harmoniích, věnoval se volné improvizaci, novátorsky využíval zvukové efekty, koketoval s atonalitou i záměrnými disonancemi. Což mu nebrání propadnout občas sentimentu a hrát materiál uhlazený, chytlavý. Což je i případ alba When You Wish upon a Star.
Frisell je také zkušeným autorem scénické hudby. Asi nejznámější jsou jeho skladby pro filmy Million Dollar Hotel nebo Osudové setkání (Finding Forrester), psal i pro řadu dokumentů. S oblibou také improvizoval fiktivní soundtracky k němým filmům či „snímkům, běžícím ve vlastní hlavě“. Proto nepřekvapí, že se na nové desce rozhodl složit poklonu muzice stříbrného plátna. U někdejšího (?) experimentátora udiví spíše fakt, že si vybral ty nejznámější, nejotřepanější melodie z Kmotra, Tenkrát na západě či z hororu Psycho. A upravil je na svoje poměry konvenčně.
zdroj: www.youtube.com
Naštěstí ono „konvenčně“ neznamená ve Frisellově případě pusté přehrávání standardů. Třebaže tentokrát muzikant „nebortí“ známé nápěvy, neodráží se od nich ke složitým variacím a zachovává jejich zpěvnost, jako aranžér dokáže udělat z vyloženého dojáku odlehčenou záležitost. Třeba změnou tempa a frázování. Nebo využitím záměrně střídmých prostředků, vystačil se čtveřicí přizvaných muzikantů. Kde při závěrečných titulcích obvykle bouří či přeslazují smyčce, stačí Frisellovi viola oblíbeného spoluhráče Eyvinda Kanga, protřelého také ze sestav novátora Johna Zorna. Ovšem viola využitá atypicky výrazně, „houslově“.
K civilnímu vyznění kompozic přispívá na jinak převážně instrumentální desce také zpěv Petry Hadenové, dcery slavného jazzmana Charlieho Hadena, známé hostováním u rockerů Foo Fighters nebo Queens of the Stone Age. Hadenová nepřehrává, nepropadá patosu, zpívá s odzbrojující bezprostředností. Jako dokonalý příklad poslouží titulní Oscarem oceněná balada When You Wish upon a Star z Disneyho adaptace Pinocchia z roku 1940. Přestože jednu z nejslavnějších písní hudebního průmyslu převzala celá plejáda interpretů od Glenna Millera či Louise Armstronga až po Lindu Ronstadtovou, Hadenová s Frisellem ji dokázali pojmout zase jinak. Dát skladbě málem folklorní čistotu.
Díky za kontraband
Jistotou nahrávky zůstává sound Firsellovy kytary, s typickým témbrem, byť tentokrát omezený pouze na jasné, nezkreslené zvukové rejstříky. Až na sympaticky oživující výjimku. Kytarista doslova propašoval na album úprav hudby Elmera Bernsteina, Ennia Morriconeho, Nina Roty či Henryho Manciniho jednu vlastní skladbičku. Konkrétně Tales from the Far Side, napsanou pro animovaný snímek autora komiksů Garyho Larsona a režiséra Marva Newlanda z roku 1994. V poklidném toku líbezných motivů zmíněná kompozice najednou „vybuchne“ expresivitou, gradovaným nervním sólem, nepřímočarou melodikou.
Bill Frisell: When You Wish upon a StarOKeh Records, 2016 Celkový čas: 63.27  Bill Frisell: When You Wish upon a Star |
Pokud budeme vnímat album jako celek, ostatně Frisell propojil jednotlivé skladby do jakési volné suity, mohl by tento hudební „kontraband“ propašovaný mezi „značkové“ zboží usmířit i obdivovatele oné experimentálnější podoby Frisellovy hudby.
Zatímco dříve Frisell svoje muzikantské tváře častěji střídal, počínaje přestupem pod obnovenou jazzovou značku OKeh, malinkou součást korporace Sony, se už na třetím albu po sobě věnuje nostalgickým náladám. Lze věřit, že nejde o ústupek „komerčnějšímu“ (v rámci žánru) zaměření labelu, ale o výsledek vnitřního rozpoložení pětašedesátiletého nadžánrového hudebníka. Suitu Big Sur (2013), pojmenovanou podle malebného řídce osídleného kalifornského regionu, zkomponoval během odpočinku na ranči a propsal do ní harmonii venkovského života. Na albu Guitar in the Space Age (2014) zase sentimentálně zavzpomínal na repertoár beatových kytarových kapel 50. a 60. let, které ho silně ovlivnily v dětství. Také odkaz na filmové evergreeny zní důvěryhodně. Pokud jde o Frisellův způsob, jak pomaličku proplout do období aktivního muzikantského důchodu, nelze než smeknout před jeho kultivovaností.
