Punkový kabaret The Tiger Lillies opět nadchl divadlo Archa

Jaká byla vaše první návštěva Prahy?
Revoluce byla ještě ve vzduchu, žil tady jeden britský malíř, Ben. Dneska bydlí vÚněticích, stal se z něj burzovní makléř. Zavolal, jestli nechcem přijet do Prahy, že to tady žije. Skočili jsme na autobus, jeli dva dny z Londýna a dívali se z okna. Naše první mezinárodní turné. Tak uvolněné lidi jsme ještě nezažili.

Když se vás nedávno americký novinář ptal, kde je nejlepší atmosféra, řekli jste: jednoznačně v Rusku a Česku.
Protože tady je nejlepší publikum. Byli jste takoví hladoví. Vím, že někteří slavní muzikanti a kapely sem přijeli hned v roce 1990, ale lidi třeba neměli peníze, aby na jejich koncerty šli. Nám tehdy strašně pomohl Jim Čert, dodnes slyšíme jeho Everybody’s smoking marihuana. Do vaší múzické kultury jsme tak nějak přirozeně zapadli: pocit smutku, cikánská svoboda, tragédie, nože, sexu, až to bolí, a tak. Stejně nás mají rádi v Mexiku, asi proto, že mají taky kulturu plnou alkoholu. A navíc sebevražd.

Kde všude jste hráli? Na rané koncerty U vystřelenýho oka dodnes fanoušci vzpomínají se slzou v oku.
Tehdy to mělo grády, byli jste tak čerství z odchodu Rusů: lidi se prali, aby na nás viděli, bylo to přesně, o čem každý muzikant sní. Taky jsme hráli v malých městech, v legračních nočních klubech, třeba v Žatci, tam bylo narváno, až jsme se o ty lidi báli, na to nikdy nezapomeneme. Hráli jsme i ve squatech, na Ladronce. Jsou lidi, co mají rádi naši divadelní poetiku, trochu podivnou, ti si nás vždycky našli. O naší pražské historii chceme příští rok napsat novou divadelní inscenaci.

Celý rozhovor, který pro magazín Pátek vedla Veronika Bednářová, čtěte ZDE.