Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Putování noční krajinou s divadlem Continuo

Kultura

  9:01
Divadlo Continuo se po loňském hledání zasuté paměti statku Rábín u Netolic vrátilo k poetickému objevování krajiny a výtvarně-divadelním fantaziím. Jeho letošní site-specific projekt nese název Jezero Grus Grus a má všechny atributy osvědčené divadelní značky.

Věž ve stromech. Putování tmou stále překvapuje foto: Jana Machalická, Lidové noviny

Continuo se po dvou letech opět ocitlo u rybníka Otrhanec mezi jihočeskými Malovicemi a Malovičkami. Nová inscenace vyvolává dojem, jako by se soubor vrátil ke kořenům své divadelnosti a zároveň ji opět lehce pootočil a rozvinul do nových poloh.

Po dobrodružství za okny vlaku (Krajina na znamení) a pobytu v uzavřeném prostoru staré usedlosti (Jizvy v kameni) jde opět o divadelní putování volnou noční krajinou. Tajemný, neprobádaný prostor před diváky ožívá v bizarních "hnízdech" , která se nakrátko rozzáří zvláštními příběhy, výjevy, nečekanými akcemi.

JEZERO GRUS GRUS

Režie: Pavel Štourač
Divadlo Continuo – rybník Otrhanec u Malovic 18. – 23. 8. od 20. 30 hodin

"Letošní Otrhanec" je velice vydařený a to nejenom tím, jak nápaditě zachází s prvky klasické performance a výtvarného a pohybového divadla. Skutečně obdivuhodné je to, jak se celá podívaná udrží jako prokomponovaný tvar v jednotném stylu. A přitom se vlastně odehrává na pokračování a rozbíhá se do více proudů a rovin. Samozřejmě že vždycky hodně záleží na tom, co si divák sám pro sebe najde v té obdivuhodné fantaskní spleti někdy až surreálně divokých vizí a nápadů. Zda se dokáže napojit na emoce, které se mu zde nabízejí nikoliv na stříbrném podnose, ale v nepohodlí nočního klopýtání. Ten, kdo se hned na začátku namíchne, že si namočil nohy, zapadl do bahna a pokousali ho komáři, má prostě smůlu.

Co způsobily živly aneb dívky ve zlomených stromech
Začíná se na velké louce, kde se promenují oživlí strašáci z pole jako podivné vojsko, které se vynoří ze tmy. Cesta pak vede na hráz rybníka, kde se zjevují dívky uvězněné ve stromech, podivné bytosti v ještě podivnějších příbytcích, zní tu tichý, něžný i naříkavý zpěv, tlukot, šustot, křik, řev. Je tu skřet s troubou od stařičkého gramofonu, dvojice obývající vyvrácený strom.

DALŠÍ INSCENACE DIVADLA CONTINUO

Navzdory znervózňující spoušti kolem na něm v klidu visí i s nábytkem – on si čte, ona nabírá konví vodu z rybníku. Na mohutném pni visí za vlasy dívka, vztekle mává nohama a snaží se vyprostit, dokola vykřikuje stále to samé. Výmluvné metafory a podobenství, která vypovídají o situacích, z nichž není východiska a v kterých se chycení tvorové zmítají. Opodál se ze tmy vyloupne široký paraván s okýnky a otvory a z nich se postupně vynořují části těl, záda, ruce, chodidla, lokty jako výtvarný artefakt nebo jenom prsty, kus vlasů – působí to zábavně, trochu obscénně i hrůzostrašně. Tělo a údy jako živá proměnlivá hmota. Pozorovatel má chuť ty porůznu zkroucené pařáty, které se na něj ze všech děr vystrkují, chytit.

Letos do přípravy tradičního letního site-specific projektu zasáhly živly – před několika týdny se nad rybníkem Otrhanec přehnala bouře a srazila větve staletých dubů na hrázi. Zlomené stromy a větve popadané do vody působí i nyní, kdy jsou částečně pořezané, bezútěšně a tragicky. A jelikož Continuo odjakživa zkoumá dění v krajině – ať už jsou to zásahy lidí nebo působení přírodních živlů – našlo tak ideálně připravenou scenerii. Na jejím dramatickém pozadí se tak mohly rozehrát nesčetné paralely mezi životními cykly ptáka a lidí. Grus grus je totiž latinský název po volavku popelavou. A pták, který je tichým pozorovatelem, prý nejenom vidí to, co lidé nemohou spatřit, ale dokáže vejít i do utajených míst.

JAK JSOU NA TOM PRAŽSKÁ DIVADLA?

I s Continuem lze přejít bahnitou vodu rybníka tam, kde to jindy není možné, a vidět to, co se jindy skrývá. Dlouhá lávka přes rybník vede k babylonské věži, která se tyčí vysoko mezi stromy, a na ní novodobí Sisyfové zase konají jakousi marnou činnost. Po lávce tančí dívka s chlapcem a vedle v rákosí leží schoulené nahé tělo, které se klube k životu, tu vytrčí nohu, tu ruku. Je to skoro jako čapkovská Kukla z Ze života hmyzu, která křičí: Celá země praská! Já se rodím! Ale to už pomalu po malých skupinkách odplouváme na vorech po temné hladině rybníka, abychom došli tam, kde všechno začalo.

Sen o utajeném světě v zátočinách rybníka proměněného v čarovné jezero končí za zvuků flétny, strašáci se rázem mění v obyčejné panáky a padají k zemi. Svítí hvězdy a na železniční trati stojí vlak a čeká, aby diváky odvezl zpátky do města.


VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...