Cirkus Bukowsky scenáristy a režiséra Jana Pachla svého času budil velké naděje. Jeho pilotní díl se v České televizi zúčastnil ne úplně domyšlené soutěže, kterou sice nevyhrál, ale přesto dospěl k realizaci (na rozdíl od vítězného projektu). Rozhodl jeho zjevný potenciál a hlavně mimořádná tvůrčí energie Jana Pachla. První série zpočátku nabídla pozoruhodnou, nápaditě natočenou, náladovou podívanou v rozmlžené, lehce halucinační realitě. Bohužel se seriál postupně zamotal do vlastních sítí a skončil poměrně rozpačitě. Přesto se v něm zrodila a přetrvala výrazná postava majora Kuneše, policisty zakousnutého do případu a zároveň oplývajícího charakterovými zvláštnostmi.
Dalším logickým krokem proto bylo vytvoření takzvaného spin-off, tedy samostatného seriálu pro Kuneše. Jenomže už v tiskových materiálech k novému seriálu Rapl si režisér Jan Pachl podezřele sype popel na hlavu: „Snažili jsme se o to, aby příběh Rapla nebyl černobílý, aby se do něj dostala i určitá dávka humoru. Myslím, že v tom jsme se trochu poučili z Cirkusu Bukowsky. Stejně jako v něm je Kuneš silná a zajímavá postava, na které příběh stojí, ale pokusili jsme se do něj vtlačit trochu víc života.“
Hlavní postavy seriálu: Kuneš (Hynek Čermák), Rohan (Alexej Pyško) a Lupínek (Lukáš Příkazký).
Pojmenoval tím hlavní problém, který Rapl, soudě alespoň podle první epizody, má: „Víc života“ zjevně znamená víc podobnosti všem jiným spotřebním televizním detektivkám. Kunešova asociální povaha je zdrojem občasné situační komiky, ale to je tak všechno, čím se Rapl v zásadě liší od tuctové české produkce. Základní motiv, odsun policisty z metropole do zapomenutých končin, kde se ocitne obklopen přírodou a rázovitými figurami, není zrovna originální, ale budiž – Krušné hory jsou po Hynku Čermákovi v seriálu druhým nejlepším hercem.
Bohužel příběh, který se (opět: v první epizodě) divákům předkládá, postrádá onu halucinogenní atmosféru Bukowského, která jediná by jej mohla učinit uvěřitelným. Jako realisticky podané vyprávění budí hodně pochybností a hlavně je nezvládnutý dramaturgicky. Mimo jiné: od chvíle, kdy je pachatel nade vší pochybnost odhalen, opravdu nemá velký smysl zdržovat děj jeho vytáčkami a dalším „připátráváním“ - a přesně to se v první epizodě Rapla děje.
Fanoušci majora Kuneše se na svého hrdinu těšit mohou, ale ti, komu byl blízký počáteční styl Cirkusu Bukowski, jej v Raplovi nejspíš nenajdou. Je to škoda: banálních policejních historek je v televizi přehršel, zatímco skutečně originálních projektů jako šafránu.
