Středa 27. října 2021, svátek má Šarlota, Zoja, Zoe
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Alkohol není to, co nám schází. Chytrý film Chlast se nespokojuje s černobílým viděním

Do dna. Dějepisář Martin (Mads Mikkelsen) a jeho studenti. foto: FILM EUROPE

KODAŇ - Je půl promile alkoholu v krvi to, co nám chybí k prožití plného a šťastného života? Dánský režisér Thomas Vinterberg to nechal v hořké komedii s vážným jádrem vyzkoušet čtyři středoškolské učitele.
  5:00

Martin, Tommy, Peter a Nikolaj jsou středoškolští učitelé v různých fázích středního věku, žijící nevzrušivé prostřední životy. Dějepisář Martin měl kdysi nakročeno k hvězdné odborné kariéře, a navíc byl nadějný tanečník, teď je však nudný patron, který své studenty uspává v hodinách a deptá při zkouškách. Ani jeho manželka už v něm dávno nevidí toho, koho si kdysi brala. Učitel psychologie Nikolaj žije pod pantoflem a každou noc jej v posteli počurají jeho malé ratolesti.

 Ani tělocvikář Tommy a učitel hudby Peter na tom nejsou s životním optimismem o mnoho lépe. Proto celkem není divu, že všechny zaujme Nikolajovo sdělení: podle studie jistého vědce mají všichni lidé deficit alkoholu v krvi, rovnající se asi půl promile. Pokud by lidé vypili dvě sklenky vína a pak už si pořád udržovali tuto hladinku, budou mnohem šťastnější, příjemnější a výkonnější; dokonce nejspíš i při řízení auta.

Z hypotetické debaty se záhy stane plán s vědeckou ambicí. Přátelé se dohodnou, že teorii otestují, samozřejmě za přísně daných podmínek, a vše zaprotokolují. Precizně zdůvodněné podmínky zahrnují například zásadu, že pít se bude zejména v pracovní době a nikdy ne po osmé večer...

Další vývoj už může divák celkem snadno odhadnout. Půl promile (navzdory jistým provozním potížím) skutečně zafunguje jako životabudič a zejména Martinova učitelská dráha dozná fantastického obratu. Studenti začnou jeho výklad (často vyzdvihující přednosti alkoholu) milovat a dříve nudný dějepis se stane jejich oblíbeným předmětem. I doma to Martinovi klape lépe a nejinak je tomu u ostatních. Pak ale dojde k nevyhnutelnému a alkohol ukáže, že je možná dobrý sluha, ale rozhodně zlý pán. Rozpustilá komedie o čtyřech stárnoucích chlapících, kteří experimentují s alkoholem jako puberťáci, se zlomí v drama čtyř vyhořelých existencí na pokraji totálního životního krachu.

Co je to s Dánskem a se světem?

Proslulé nekorektní spojení „pít jako Dán“ zde získává velmi plastickou ilustraci, a to nejen díky dobrodružství hlavního hrdiny Martina a jeho tří kolegů. Pijí totiž i jiní – snímek začíná bizarním studentským pivním během; v průběhu děje vyjde najevo, že Martinova třída má s alkoholem nemalé zkušenosti a jsou v ní i opravdoví šampioni. 

Trochu v kontrastu s tím je dílčí příběh ztrémovaného maturanta, který neví, že by mu možná pomohlo dát si před zkouškou štamprli... V každém případě je alkohol všudypřítomný, ať už jako něco, co lidem chybí, co jim pomáhá, nebo co je ničí. V dramatickém monologu to vykřičí Martinova manželka Trine, šokovaná tím, co se stalo s celou „propitou“ společností.

Tady se Vinterbergova komedie dotýká hlubších vrstev uvažování o současném světě, okorávajících vztazích, únavě ze života (v jakémkoli věku) a marné snaze dosáhnout spokojenosti a štěstí. Alkohol rozhodně není to, co by přinášelo spolehlivé řešení. Je to nedokonalý a nanejvýš riskantní pokus prolomit šeď a stereotyp. Jako metafora takové snahy si ovšem konzumace alkoholu ve Vinterbergově filmu nezaslouží jen odsouzení, ale také pochopení a sympatii, která úplně nezmizí ani po tragických peripetiích.

 Díky tomu není Chlast jen moralita s předem daným vyústěním, ale provokativní výzva k přemýšlení nad vlastními životy. Může v tomto ohledu upomenout na závěr slavného Trainspottingu Dannyho Boylea: ten jistě není výzvou ke konzumaci heroinu, ale jeho výčet toho, co se nabízí jako alternativa, je mrazivý.

Pokud něco hrdinům Chlastu nakonec skutečně pomůže k životnímu restartu, není to půl promile alkoholu v krvi, ale otřes, kterým prošli. To je bohužel jeden z mála osvědčených receptů – koneckonců máme v severské kinematografii aktuální srovnání s norským dramatem Naděje, v němž vyhasínajícímu manželskému vztahu dodá vzpruhu nikoli alkohol, ale rakovina. Není to zrovna radostné poselství, ale mnoho lepších zřejmě není na severu (a možná ani nikde jinde) k mání.

Chlast není žádný experimentální výboj a třeba ve srovnání se zmíněným Trainspottingem nese některé rysy velmi mainstreamové podívané. Je to ale zároveň chytrý film a nespokojuje se s černobílým viděním. V tvorbě talentovaného Thomase Vinterberga, která se s předchozím Kurskem vydala povážlivě ke dnu, jde o nadějné oživení a skvělou zprávu do budoucna.

CHLAST

Dánsko 2020

Režie: Thomas Vinterberg

Premiéra 8. 10.

Autor:

Otužování podle Wima Hofa je nebezpečné. Hrozí zástava, říká kardiolog Táborský

Premium Otužování je nejlepší prevence proti těžkému průběhu nemoci covid-19. Lidé mají větší šanci, že neskončí v nemocnici,...

Dětem, kterým pomáháte moc, mozek nepracuje správně, říká speciální pedagožka

Premium „Kdybychom k dětem v batolecím a předškolním věku přistupovali v některých oblastech víc ,postaru‘, měli bychom méně...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Mohlo by vás zajímat