Píše se 13. století a českým zemím vládne Přemysl Otakar II. Svou moc musí utvrzovat jak vůči nepřátelům zvnějšku, tak i proti silným šlechtickým rodům v rámci vlastního království. Na svatbu, která má zajistit příměří mezi dvěma z nich – pány z Dubé a pány z Vartemberka –, pošle do severních Čech svého zkušeného zástupce a správce hradu Bezděz Oldřicha z Chlumu s družinou. Jako by nestačilo, že situace na Vartemberku, kam se sjely obě rodiny, je už tak napjatá, někdo během slavnostní hostiny zavraždí purkrabího a ráno je nalezen mrtvý i Markvart, hlava Vartemberků. Oldřich se pustí do vyšetřování...
Děj horko těžko natahovaný na celovečerní stopáž
Žánr historické detektivky bývá divácky vděčný, ale inscenačně náročný. Každé retro stojí o mnoho více peněz než film ze současnosti, nehledě na to, že je třeba dávat pozor na dějinné souvislosti. Film režiséra Petra Nikolaeva Jménem krále kontext ani výpravu nešidí, selhává však jinde: působí jako epizoda televizního seriálu, který se nedopatřením zatoulal na velké plátno a teď neví, co by si na něm počal.
Kulisy „pravých“ středověkých hradů a velkoryse „áčkové“ obsazení by přitom dávaly usuzovat, že půjde o historický velkofilm. Natáčelo se například na Točníku, Oldřicha hraje sám Karel Roden, v rolích znepřátelených patriarchů se představí úctyhodně prošedivělý Jan Kanyza a Martin Štěpánek, na plátně se objeví i Klára Issová, Lukáš Vaculík, Jan Dolanský, David Matásek...
Takový potenciál však do značné míry přichází vniveč. Stojí za tím laciný výzor televizní inscenace, poněkud bezkrevná režie a zejména scénář, který čerpá ze zajímavé a nosné zápletky, ale nedokáže ji dostatečně obalit „masem“ a horko těžko děj natahuje na celovečerní stopáž.
Vinou scénáře je Jménem krále velmi rozkolísané. Dlouho trvá, než se film dostane do provozní teploty, později zase utíká jako splašený. Skáče po žánrech jako žába po kamenech, střídá komorní drama, detektivku a thriller a ještě to prokládá nepříliš vtipnými gagy a košilatými epizodkami.
Nevyrovnané jsou i herecké výkony, sahající od utlumeného Rodena a civilní Issové přes laškovného Dolanského až po teatrálně deklamujícího Štěpánka. Nechtěně (tragi)komická je pak postava mnicha, který průběžně komentuje dění, exaltovaně se křižuje a dovolává se Boha.
Když se režisér někde zapomene
Když snímek nakonec najde sám sebe, je pozdě. Scény, v nichž Oldřich z Chlumu rekonstruuje zločin a odhaluje viníky, mají švih a hrdina v nich důvtipností a charizmatem nemá daleko ke známějšímu kolegovi Williamu z Baskervillu ze slavného Annaudova přepisu Ecova románu Jméno růže. Tou dobou je však divák už značně rozmrzelý předchozími zbytečně explikativními dialogy a toporně natočenými výjevy.
Scenárista Vlastimil Vondruška svou novelu Osudný turnaj adaptoval příliš popisně a jindy zručný režisér Petr Nikolaev (...a bude hůř, Kousek nebe, Báječná léta pod psa) jako by se zapomněl za kamerou televizního seriálu Proč bychom se netopili. Jménem krále je celovečerním filmem jen s odřenýma ušima: stopáž činí pouhých sedmasedmdesát minut. Přesto je cítit, že v něm dobře čtvrthodina přebývá.
Snímku by formát hodinové epizody televizního seriálu slušel daleko víc. Bystrý Oldřich, řešící jeden zločin za druhým, by se v něm neztratil a našel by si publikum spolehlivěji než v kinech.
Děj horko těžko natahovaný na celovečerní stopáž
Žánr historické detektivky bývá divácky vděčný, ale inscenačně náročný. Každé retro stojí o mnoho více peněz než film ze současnosti, nehledě na to, že je třeba dávat pozor na dějinné souvislosti. Film režiséra Petra Nikolaeva Jménem krále kontext ani výpravu nešidí, selhává však jinde: působí jako epizoda televizního seriálu, který se nedopatřením zatoulal na velké plátno a teď neví, co by si na něm počal.
Kulisy „pravých“ středověkých hradů a velkoryse „áčkové“ obsazení by přitom dávaly usuzovat, že půjde o historický velkofilm. Natáčelo se například na Točníku, Oldřicha hraje sám Karel Roden, v rolích znepřátelených patriarchů se představí úctyhodně prošedivělý Jan Kanyza a Martin Štěpánek, na plátně se objeví i Klára Issová, Lukáš Vaculík, Jan Dolanský, David Matásek...
Jménem králeHODNOCENÍ LN ** Scénář: Vlastimil Vondruška Režie: Petr Nikolaev |
Vinou scénáře je Jménem krále velmi rozkolísané. Dlouho trvá, než se film dostane do provozní teploty, později zase utíká jako splašený. Skáče po žánrech jako žába po kamenech, střídá komorní drama, detektivku a thriller a ještě to prokládá nepříliš vtipnými gagy a košilatými epizodkami.
Nevyrovnané jsou i herecké výkony, sahající od utlumeného Rodena a civilní Issové přes laškovného Dolanského až po teatrálně deklamujícího Štěpánka. Nechtěně (tragi)komická je pak postava mnicha, který průběžně komentuje dění, exaltovaně se křižuje a dovolává se Boha.
Když se režisér někde zapomene
Když snímek nakonec najde sám sebe, je pozdě. Scény, v nichž Oldřich z Chlumu rekonstruuje zločin a odhaluje viníky, mají švih a hrdina v nich důvtipností a charizmatem nemá daleko ke známějšímu kolegovi Williamu z Baskervillu ze slavného Annaudova přepisu Ecova románu Jméno růže. Tou dobou je však divák už značně rozmrzelý předchozími zbytečně explikativními dialogy a toporně natočenými výjevy.
Scenárista Vlastimil Vondruška svou novelu Osudný turnaj adaptoval příliš popisně a jindy zručný režisér Petr Nikolaev (...a bude hůř, Kousek nebe, Báječná léta pod psa) jako by se zapomněl za kamerou televizního seriálu Proč bychom se netopili. Jménem krále je celovečerním filmem jen s odřenýma ušima: stopáž činí pouhých sedmasedmdesát minut. Přesto je cítit, že v něm dobře čtvrthodina přebývá.
Snímku by formát hodinové epizody televizního seriálu slušel daleko víc. Bystrý Oldřich, řešící jeden zločin za druhým, by se v něm neztratil a našel by si publikum spolehlivěji než v kinech.
