Středa 1. prosince 2021, svátek má Iva
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Claude Monet a architektura. Neznámý umělec, slast a neřest

Kultura

  8:00
LONDÝN - Navzdory mimořádně vysokému vstupnému 22 liber se výstava Claude Monet a architektura v londýnské Národní galerii těší velkému zájmu návštěvníků z celého světa. Nabízí nejen výjimečný pohled na Monetovu tvorbu, ale i zcela ojedinělou možnost zhlédnout obrazy zapůjčené ze soukromých sbírek.

Celníkův domek. Olej Clauda Moneta z roku 1882, 61 × 74,9 cm. foto: REPRO © PRESIDENT AND FELLOWS OF HARVARD COLLEGE, CAMBRIDGE, MASSACHUSETTS

Více než čtvrtina z pětasedmdesáti děl vystavených nyní v Londýně veřejnosti nebyla nikdy představena. Na výstavě se podílí také řada mezinárodních galerií a muzeí, pouze pět exponátů pochází z fondu pořádající londýnské Národní galerie.

Architektura v ročních obdobích

Už z názvu je patrné, že tentokrát nelze očekávat často prezentované a stále obdivované květinové zahrady v Giverny. Claude Monet (1840–1926), zaškatulkovaný jako malíř leknínů, připravil mnohým svým obdivovatelům velké překvapení. Některé jeho výjevy spojené s architekturou jsou sice známy, avšak většinou jen v jedné variantě. Monet ovšem téměř každý motiv rozpracoval v různých ročních obdobích, která s sebou přinášejí odlišné barevné valéry. Například plátno nazvané Londýnský parlament je pověstné modročerveným oparem, jímž Monet dosáhl mlhavého efektu.

Na výstavě je kromě této verze k vidění také Londýnský parlament v západu slunce a v bouřce. Parlament v několika obměnách namaloval v roce 1904 během několika dní. V Londýně, kterému je věnována značná část expozice, vznikla asi stovka děl, dochovaly se jich však jen necelé čtyři desítky. Malíř bohužel některá nedokončil, jiná zničil. Poprvé sem Monet přicestoval s Pissarrem v roce 1870, oba umělci se chtěli blíže seznámit s tvorbou anglických krajinářů Johna Constabla a Williama Turnera. Další mise podnikl Monet v letech 1904–1908 již sám, aby zde z balkonu hotelu Savoy namaloval obrazy, jejichž hlavní tematikou byla architektura, a to i přesto, že již několik let žil v Giverny a opětovně se zabýval rybníčkem s lekníny na zahradě svého domu. Nejimpresionističtější ze všech impresionistů, jehož proslavily zejména krajinomalby, rád cestoval. Oblíbenými destinacemi byly kromě Londýna Benátky, Nizozemsko i rodná Francie. Maloval pamětihodnosti se stejným za ujetím jako bezvýznamné stavby a zákoutí, které dokreslovaly atmosféru města. Často se mu podařilo vytvořit k jednomu místu obrazové paralely, například když v Zaandamu u Amsterdamu namaloval Bankovní dům a Lávku. Všechna vystavená plátna zobrazují stavby, avšak nebyl by to Monet, aby je nezasadil do květeny, sněhu či podzimního listí. Žádný z motivů není vystaven v jednom provedení.

Kurátor Richard Thomson chtěl představit Moneta jako malíře architektury, kterému, stejně jako při práci na krajinomalbách, nezáleželo ani tolik na věcném předmětu, jako na světelných a atmosférických podmínkách. Monet maloval stejný námět v několika časových obdobích a za různých povětrnostních podmínek, aby dokázal, že vždycky vznikne jiné dílo. Výstava, rozložená do několika menších sálů v suterénu, působí až přeplněně. Stěny jsou nabity energií, která z obrazů vyzařuje, žádný se nedá minout bez povšimnutí. Tradiční nevýhodou u podobně zdařilých expozic jsou fronty u exponátů a těžký vzduch.

Největší souboj ale doprovázela dražba Monetových Leknínů v květu a Matissova...
Obraz Clauda Moneta

Akty obstarožních žen a mužů

Za méně romantickým, ale neméně zajímavým počinem v Tate Britain stojí kurátorka Elena Crippová. Název výstavy All Too Human (Příliš lidské), prezentující několik extravagantních umělců, odkazuje na spis filozofa Friedricha Nietzscheho. Zájemci o jiný typ výtvarného tvarosloví zde najdou díla současných nebo ještě nedávno žijících tvůrců Luciana Freuda, Francise Bacona, Davida Bomberga, Franka Auerbacha, Pauly Regové a dalších. Jejich společným tématem je zachycení smyslného okamžiku v lidském životě, syrový pohled na slabost, slast i neřest. Zajímá je však i figura v mnoha variantách a vztah malíře a jeho modelu. Portugalka Paula Regová představuje feministicky laděné obrazy, David Bomberg své proslulé přeměny postav v geometrické kompozice, William Coldstream portréty a akty. Nejvýraznějšího z nich, Luciana Freuda, zastupují především akty obstarožních mužů a žen, pro mnohé diváky na hranici vkusu.

Nejmladší z vystavujících, anglická malířka žijící v New Yorku Cecily Brownová, naopak zjemňuje sexuální motivy spojením figurální malby s abstrakcí. Obdivovatelka Luciana Freuda zahalila mileneckou dvojici do padajícího listí lahodných barev, čímž dosáhla mimořádné působivosti, aniž se uchýlila k přímočarému naturismu. Expozice, nabízející pohled na tvorbu umělců, kteří se neostýchají dotknout se velmi intimních témat, nutí k zamyšlení nad vším „příliš lidským“ v nejotevřenější možné míře.

Monet a architektura

National Gallery London,
do 27. 8.

Příliš lidské

Tate Britain, do 29. 8.

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Mohlo by vás zajímat