Impresionisté od nepaměti věřili, že v lidské duši sídlí světlo. V jejich pojetí pak bylo jen otázkou času, než se osvobodí z temnot středověku a překoná několik epoch, aby se na přelomu 19. a 20. století vyhouplo do myšlení lidí. Světlo tak začali následovat i malíři a sochaři, kteří opustili ateliéry, vzali do ruky štětce a špachtle a vydali se ho hledat do krajiny.
Taková je premisa největší výstavy českých impresionistů, jaká kdy v Česku vznikla. K vidění je ode dneška v Jízdárně Pražského hradu, kde je možné si na stovkách metrů čtverečních prohlédnout 596 obrazů a soch od 78 autorů, jež jsou zapůjčeny od padesáti českých a zahraničních galerií a sběratelů.
Zimy, vody, zátiší
Obrazy za stovky milionů korun od Maxe Švabinského, Antonína Slavíčka, Václava Radimského, Františka Kupky a dalších pocházejí z období od roku 1880 až 1930, a jak pořadatelé ze Spolku výtvarných umělců Mánes a ze Správy Pražského hradu poznamenávají, jde o to, ukázat český impresionismus v celé jeho velikosti, kvalitě a kráse.
Minimálně to první výstava, nazvaná Světlo v obraze / Český impresionismus – inspirace blízké i vzdálené, splnila, protože pojmout takové množství děl při jedné návštěvě galerie lze jen stěží. Expozice je proto rozdělená na jednotlivé kabinety podle toho, čím se ten který malíř či sochař zabýval. K vidění je postupně Alej mistrů, Plenérové krajinářství, Figura a portrét, Zimy, Zahrady a parky, Zátiší, Vody, Slavnosti a obřady, Kouzlo venkova a Háje.
Uprostřed všeho vznikl panteon, nazvaný Opus magnum, se sedmi nejdůležitějšími impresionistickými plátny od českých autorů. Jde o Chudý kraj a Žlutý slunečník/Léto Maxe Švabinského, Hostišov od západu a Silnici/Krajinu z Kameniček Antonína Slavíčka a na závěr Jitro na řece L’Epte, Krajinu s vodní hladinou a Měsíční svit Václava Radimského. Toto trio pak v Jízdárně doplňují Joža Uprka, Antonín Hudeček, Miloš Jiránek, Vojtěch Preissig, Stanislav Lolka, Josef Schusser a mnoho dalších.
Pro pochopení evropského kontextu pořadatelé do expozice rozpustili i plátna Francouze Eug`ena-Louise Boudina, Rusů Ivana I .Šiškina a Alexandra A. Kiseleva nebo Rakušana Eugena Jettela. Na ochozu nad Jízdárnou našel své místo také francouzský zakladatel impresionismu Claude Monet s jednou ze svých marin.
  |
RECENZE: Výstava Absolute Beginners. Umění musí objevovat stále totéž |
„Snažíme se ukázat impresionismus jako směr, který se inspiroval mnoha dalšími styly – ať už šlo o secesi, symbolismus, realismus, nebo počínající expresionismus. Zajímavé je, že u nás existovalo mnoho autorů, kteří odmítali francouzskou doktrínu. Konzervativní byl snad jen Radimský, který sledoval monetovskou linii,“ vysvětluje kurátor Michael Zachař, zatímco v jednom z kabinetů předvádí ukázkově impresionistický obraz Hořčice v květu, který Radimský namaloval v roce 1905 při svých toulkách autem a na kole francouzským venkovem.
Od moře k Seině
Ať tradicionalisté, či pokrokáři, jedno měli impresionisté společné. Opustili ateliéry, pracovali pod širým nebem a oproti svým předchůdcům – realistům – se nebáli na plátna nanášet hrubé vrstvy barev přímo z tuby. Kromě slunce, nebe, svobody a volnosti hledali v přírodě především prchavé okamžiky okouzlení. Zatímco Francouzům k tomu sloužilo mořské pobřeží a zalidněné břehy Seiny s jejich „savoir vivre“, Češi nejčastěji vyráželi na Vysočinu a na český venkov. Tak se stalo, že místo piknikujících Francouzek portrétovali krávy na pastvě (jako Stanislav Lolek v Lásce mateřské z roku 1908) nebo dokola kopírovali motiv březového háje.
Výstava je toho důkazem –v jednom kabinetu vedle sebe visí Březový les (Arno Novák, 1908), Krajina s břízami (Alois Kalvoda, 1910), Březový les (Karel Schadt, 1915), Březový háj (Emil Artur Pitterman-Longen, 1910) a Pod železnými horami/Břízy (Bohuslav Dvořák, 1908). Být impresionistou v Česku asi nebylo snadné.
České hutě
Přesto se na výstavě najdou díla, která z dobového úzu vybočovala. Jsou jimi třeba potemnělé kladenské hutě, ve kterých se na začátku dvacátého století snažil najít krásu Antonín Slavíček, nebo podobně silný Kostelní interiér (Vnitřek chrámu sv. Matěje) Oldřicha Blažíčka z roku 1911.
Nic to ale nemění na tom, že Světlo v obraze přináší komplexní pohled, kudy se české umění na přelomu 19. a 20. století ubíralo, kde čerpalo inspiraci a kam mířilo. Výstava díky svému starosvětskému pojetí osloví spíše starší generace, které budou mít až do 7. ledna dost času se s impresionisty seznámit, a pokud to bude možné, expozici navštívit i vícekrát. Během jedné návštěvy je divák zahlcen uměním už při východu z Aleje mistrů.
Světlo v obraze / Český impresionismus Kurátor: Michael Zachař Jízdárna Pražského hradu, |
