RECENZE: Jak to spočítat padouchům. Rytíři spravedlnosti pobaví a ukáží na dnešní neduhy

Popravdě to na komedii zpočátku zrovna moc nevypadá: dospívající dívka Mathilde se musí vyrovnat se smrtí matky při vlakovém neštěstí a v těžké krizi je i Mathildin vztah s otcem, který se vrací ze zahraniční vojenské mise.

Smysl strašlivé události

Mathilde se marně snaží nalézt ve strašlivé události smysl, pokouší se přijít na to, co k ní mohlo vést, chtěla by odpovědi na otázky po vyšším záměru nebo božské prozřetelnosti. Její otec Markus naopak jakékoli myšlenky zavánějící duchovním přesahem nebo i jen prostým truchlením tvrdě odmítá. Drsný voják v sobě dusí vztek a touží se pomstít, kdyby ale jen věděl komu.

Jako na zavolanou do hry vstupuje Markusův vrstevník, matematický nadšenec Otto, který shodou okolností jel stejným vlakem a uvolnil Mathildině matce místo k sezení, na kterém pak zemřela. Otto je přesvědčen, že neštěstí nebyla náhoda, ale záměrný atentát, a dokonce ví, kdo přesně se na něm podílel a proč. 

Mezi jedenácti oběťmi je totiž také motorkář a šéf podsvětí Johan „Orel“ Ulrichsen a jeho advokát. Orel měl svědčit v procesu s jinými zločinci z gangu Riders of Justice a jeho smrt umožnila hlavnímu obviněnému uniknout trestu. Otto také viděl podezřelého muže, který před nehodou opustil vagon, a velmi dobře si pamatuje jeho podobu.

Na policii Otto se svou teorií neuspěje, ale naštěstí zná dva podobně nadšené příznivce zákonů velkých čísel, rozpoznávacích algoritmů a ospravedlnitelného hackerství, kteří mu pomohou podezřelého vypátrat. A hlavně Otto nalezne sluchu u frustrovaného vdovce Markuse, když mu svá zjištění předloží. Roztočená kola pomsty pak už nikdo nedokáže zastavit – ani Mathilde, která by mnohem raději viděla svého otce v péči psychologa.

Dojemná přehlídka traumat

Snímek režiséra Anderse Thomase Jensena naplno využívá severského know-how na výrobu temných, nekorektních a zdánlivě cynických komedií (jako je třeba slavný Kurz negativního myšlení Barda Breiena z roku 2006), které však ve skutečnosti nesou humánní poselství a chápavou výpověď o lidských trápeních a slabostech. Rytíři spravedlnosti navíc nezapřou inspiraci americkými „historkami z podsvětí“ a coenovskými krvavými paradoxy.

Trojice popletených dekonspirátorů vytváří neodolatelné situace, zejména když začnou spolupracovat s Markusem a ten je své dceři představí jako experty na psychologickou intervenci (která pak svým kuriózním způsobem opravdu jaksi funguje). Čím víc se ale směšné figurky před diváky odhalují (i doslova), tím více se ukazují jejich skutečná, dojemná i děsivá traumata. Skupinku zoufalců ještě doplní mladý Ukrajinec Bodaška, který byl do Dánska zavlečen jako sexuální otrok, a přehlídka životní mizérie snad už nemůže být chmurnější – a zároveň je jaksi nepatřičně, ale účinně a nikoli samoúčelně zábavná.

Na půdorysu temné a značně bizarní komedie se Andersi Thomasu Jensenovi daří pojmenovat úctyhodné množství otevřených ran současného světa: od terorismu a organizované kriminality přes krizi vztahů v rodinách, zneužívání dětí, křehkost lidské psychiky a marné hledání smyslu existence až po nebezpečně zkratkovité uvažování, zavádějící víru v technologie a zničující mentalitu msty.

Mads Mikkelsen tentokrát zaujme nejen samotným hereckým výkonem, ale také podivuhodnou vizuální proměnou v zarostlého vojáka s kamennou tváří, pod níž se ovšem v dramatickém průběhu událostí odehrává zemětřesení. Rovnocennými partnery jsou mu další představitelé důležitých rolí – Nikolaj Lie Kaas, Nicolas Bro či Lars Brygmann.

Rytíře spravedlnosti lze sledovat i pro čiré pobavení, jako podobenství o problematickém předivu naší současnosti však fungují ještě mnohem lépe.