RECENZE: Jak uspět ve světě bílých? Ma Rainey i Noc v Miami ten recept znají

Od skandálu shrnutého pod známým hashtagem #OscarsSoWhite si americká filmová akademie dává pozor na svou image a postupně pracuje na své transformaci. Ta zahrnuje i větší zájem o filmy s černošským obsazením a tématy. Letos by do oscarového klání podle předpokladů měly vstoupit dva, Ma Rainey – matka blues a Jedna noc v Miami.

Snímky, které by se do českých kin za normálních okolností pravděpodobně nedostaly, nyní můžeme vidět na VOD (video na vyžádání) platformách. Ma Rainey od Vánoc na Netflixu, Jednu noc v Miami od konce minulého týdne na Amazonu. Oba kromě oscarových ambicí spojuje řada dalších prvků. V každém filmu například vystupují skutečné postavy.

 Ma Rainey patřila mezi první afroamerické profesionální zpěváky, jako jedna z prvních bluesových zpěvaček také vydávala desky. Právě během jednoho nahrávání v létě 1927 se odehrává nový film. Jeho druhá hlavní postava, ambiciózní trumpetista Levee, který nechce poslouchat příkazy své šéfky a sní o vlastní kariéře, je ovšem fiktivní. Zastupuje mnoho osudů černošských profesionálů, jejichž ambice tvrdě narazily na rasistickou realitu.

Jedna noc v Miami vychází ze skutečného setkání čtyř slavných mužů v únoru 1964, v den, kdy se 22letý Cassius Clay stal poprvé světovým šampionem. Večer mladý boxer strávil se svými kamarády, hráčem amerického fotbalu Jimem Brownem, zpěvákem Samem Cookem a politickým a náboženským aktivistou Malcolmem X. O čem kvarteto mluvilo, je také invence, jisté je, že o několik dní později Clay oznámil změnu svého jména na Muhammad Ali.

Oba filmy také nezakryjí, že mají divadelní předlohu. Stojí na skoro nepřetržitém dialogu a silných hereckých výkonech, většinu času tráví na jednom místě během jednoho dne. Ma Rainey napsal August Wilson začátkem 80. let a její adaptace patří do plánu herce a v tomto případě producenta Denzela Washingtona zfilmovat všechny hry zesnulého černošského dramatika.

 Jako první se na plátno dostaly Ploty, které vynesly Oscara Viole Davisové. Ta dostala hlavní roli i tentokrát, v režii spíše divadelníka George C. Wolfea. Fyzicky se pro ni změnila i díky výraznému make-upu a vycpávkám skoro k nepoznání, postava bluesové divy herečce proslavené rolemi hrdě trpících obyčejných žen ve filmech Pochyby nebo Černobílý svět navíc poskytla i prostor připomenout svou živelnější hereckou stránku.

Její Ma Rainey je hvězda, která se tak nezdráhá i chovat. Její mnohdy nesnesitelné nároky ovšem film postupně odkrývá jako strategii, jak donutit pohrdavé bělošské okolí k alespoň nějakému respektu. Podobně iritující je ve svém sebeupřednostňování i její oponent Levee, který místo pozdních příchodů nebo odmítání zpěvu volí záplavu slov a prosazování vlastních nápadů.

Také u něj jde o taktiku přežití, ovšem o dost chatrnější. Jeho tragédie nakonec tvoří srdce vyprávění, přestože k ní dojde až nepřesvědčivě náhle. Smutek z osudu Leveeho navíc prohlubuje smutný osud jeho představitele Chadwicka Bosemana, jenž podlehl rakovině v době postprodukce snímku. Poslední role ukazuje herce proslaveného postavou superhrdiny Black Panther v naprosto jiné podobě, nervní, expresivní, hluboce tragické.

Film zaplavený dialogy

Jedna noc v Miami tak hvězdné obsazení nenabízí, nejznámější je herec a zpěvák Leslie Odom jr. oceněný soškou Tony za muzikál Hamilton. Všichni herci jsou nicméně velmi dobří a jejich civilní pojetí je sympatičtější. I oni však zaplavují diváky dialogy, které pro film upravil sám autor osm let staré divadelní hry Kemp Powers. Toto kvarteto své strategie, jak uspět ve světě bílých, probírá důkladně a do detailů a vzájemně se sebou polemizuje.

Ideální divák by měl proto znát něco o životech oné čtveřice, o situaci v USA 50. a 60. let a ještě umět dobře anglicky, Amazon totiž nenabízí české titulky. Oscarová herečka Regina Kingová, která tímto filmem debutuje jako režisérka, nedokáže konverzaci příliš filmově oživit. 

Její snímek tak vyniká jen v úvodu, který výstižně představuje protagonisty a jejich postavení. V závěru sice zazní emotivní Cookeova píseň A Change Is Gonna Come, tvůrci ale překvapivě nepracují s jeho podivnou smrtí v prosinci 1964, i zavraždění Malcolma X v únoru 1965 zmíní polovičatě.

Ma Rainey naopak od pomalého, upovídaného začátku nabírá sílu k silné tečce. Poslední scéna, vymyšlená přímo pro film, palčivě shrne rasismus i nespravedlnost, lži a kulturní chudokrevnost, jež se s ním pojí.