RECENZE: Jurský svět: Zánik říše. Velmi vlažná dinosauří polévka

Od filmu se slovem „jurský“ v názvu se samozřejmě především čeká, že v něm budou někoho intenzivně honit dinosauři. Ve snímku Jurský svět: Zánik říše se jich prý objevuje víc než kdekoliv jinde. Počítat je ovšem není snadné, protože velká část z nich se objeví ve zběsilém úprku a tvůrci z nich velmi rychle ve spolupráci s chrlícím vulkánem a hlubokým oceánem udělají polévku.

Činná sopka se jako na zavolanou probudila na ostrově Isla Nublar, kde v roce 2015 neblaze skončil obnovený projekt zábavního parku s živými dinosaury. Zvířata, která tehdy ostrov ovládla, tím pádem čelí akutní hrozbě opětovného vyhynutí. Někteří lidé to vítají, jiní se rozhodnou milované dinosaury na vlastní pěst zachránit. A další zavětří příležitost na nastalé situaci vydělat. Prehistorická monstra mohou jít dobře na odbyt třeba pro válečné využití, zejména když se z nich vytvoří superobluda, kterou lze navádět laserem... S jednoduchou prvotní myšlenkou Michaela Crichtona (nebo ještě dříve A. C. Doyla), že se lidé zkrátka dostanou do křížku s dávno vyhynulými dravci, navěky vystačit nelze, ale tentokrát se tvůrci s věrohodností opravdu příliš nepárali.

RECENZE: Escobar. Bardemovo vyvalené břicho je vážně famózní

Odborník na zvířecí chování Owen (Chris Pratt) se spolu s někdejší manažerkou parku Claire (Bryce Dallas Howardová) a trochu nadbytečným doprovodem dalších dvou kladných postav snaží z lávových proudů zachránit co nejvíce zvířat, zejména ale inteligentní velociraptorku Blue, kterou Owen před lety ochočil. O tu mají ovšem eminentní zájem i mnohem početnější a po zuby ozbrojení padouši. Noemova archa nakonec z ostrova přece jen odpluje a děj všechny důležité postavy dovede až do monumentální starobylé usedlosti někdejšího spoluzakladatele celého dinosauřího projektu, v jejíchž skrytých prostorách se koná efektní (a zároveň notně absurdní) dražba odchycených zvířat. Budova pak slouží jako hlavní dějiště očekávaného řádění.

Snímku režiséra Juana Antonia Bayony nechybí hrozivé dinosauří zbraně v mnoha podobách. Ale chybí mu to, co udělalo takovou událost nejprve z Jurského parku v roce 1993 a poté i z Jurského světa v roce 2015: nadšený ponor do vzkříšeného prehistorického světa, kde se postavy a s nimi i diváci opájeli nádherou „živých“ dinosaurů ještě dlouho předtím, než se věci zvrtly a začalo to být zlé. V novém snímku jsou od počátku z ráje už jen trosky a děj sice prochází různými peripetiemi, ale v podstatě je nepřekvapivý a vlažný. Nejsilnější citové pohnutí nebudí situace hlavních hrdinů, ale záběr zoufalého býložravého obra zanechaného na hořícím ostrově.

Nejpodařenější „požírací“ scéna se odehraje ještě před úvodními titulky a nejpřesvědčivější postavou je Ian Malcolm v podání Jeffa Goldbluma – spojnice s prapůvodním Jurským parkem – který nedělá nic jiného, než že přednáší naléhavý projev varující před hrozbou nezvládnuté genetické hry. Mrazí z něj víc než z laserově naváděného indoraptora v obýváku.