Inspirací snímku Křižáček je epická báseň Jaroslava Vrchlického Svojanovský křižáček, kterou autor vydal na sklonku života v roce 1906 a velký úspěch s ní nezaznamenal. To možná není úplně slibný základ pro filmovou adaptaci, Václav Kadrnka se však do ní přesto odvážně pustil.
Vrchlického dílko je v podstatě dobrodružné (byť zpočátku trochu rozvleklé) vyprávění pro mládež, s dost zjevným záměrem varovat ji před neuváženým opouštěním domova a před podléháním svůdným kultům. Syn rytíře Bořka Jeník si špatně vyloží vyprávění hradního kněze, který mu vykládá, co se doslechl o proslulých dětských křížových výpravách.
Kuriózní historka se v hlavě dvanáctiletého dítěte promění ve výzvu, Jeník si sbalí hračky (nápodobu rytířské výzbroje) a vydá se nazdařbůh do světa. Jeho nešťastná rodina se teprve postupně dopídí, za jakým cílem se vydal, kněz má strašné výčitky, pomýlenou ideu dětských výprav k osvobození Božího hrobu nikdo z nich rozhodně nesdílí.
Únos k moři
Rytíř Bořek zprvu s doprovodem, později sám a po čase s novým doprovodem v podobě polského soudruha putuje světem a s většími či menšími úspěchy se pokouší najít stopy svého synka. V rozhovoru se záludným hostinským a jeho rázovitou ženou zjistí, že se Jeníka ujal jakýsi kejklíř. Ten se z něj nejprve neúspěšně pokoušel vycvičit svého žáka a poté jej odvezl až k moři. Ne už ale jako malého božího bojovníka, nýbrž jako jednoho z mnoha dětských otroků, které jistý „poturčenec“ lifruje loděmi do Asie, kde jsou malí Evropánci ošklivě zneužíváni v harémech.
RECENZE: Neonacista Daliborek v Osvětimi? Klusákův dokument chce diváky vytočit |
Tohle zoufalý otec vyrazí z kejklíře až ve chvíli, kdy sám dorazí na pobřeží a zjistí, že osudová loď již odplula. Vlivem strádání a šoku Bořek upadne do mdlob a je ošetřován v místním špitále. V horečnatých snech teprve pochopí onu sílu, to bláhové, ale čisté svaté vytržení, která jeho syna přivedlo blíže k Bohu, ale zároveň do neštěstí. Při probouzení z mrákot pak zaslechne, že zdejší patriarcha pravidelně vykupuje z otroctví děti posílané do Asie. Jelikož ale Bořka nechce rozrušit falešnou nadějí, nechá mezi zachráněnými dětmi kolovat Jeníkovu křestní minci, a teprve když ji chlapec pozná, je vyhráno. „Před ložem stál Szimko s patriarchou, a ten za ruku ved jeho synka. Výkřiky dva, na srdci měl hocha, teď byl blažen, nyní dospěl cíle!“ Tolik Vrchlický.
Pouták - KVIFF 2017.
Filmař Václav Kadrnka učinil svým divákům tu spornou službu, že příběh zbavil prakticky všeho dobrodružného, výpravného a samozřejmě i té trochy vtipu, která v něm tu a tam byla. Kadrnka Vrchlického příval slov vyměnil za pár úsečných promluv z úst postav, po většinu času vypráví jen obrazem. I ten je však strohý, vzdálený Vrchlického bohatým popisům.
Usebrání na zábavě
Filmař zkrátka oprostil příběh od novoromantických atributů a oděl jej do středověkého mnišského roucha, dalo by se říci. Ne však v tom smyslu, že by se snažil vytvořit autentický obraz středověkého světa – svět, který buduje, je spíše jakousi obdobou středověkých fresek. Má jejich prostotu, netrápí se s realističností, snaží se předat hlubší poselství a přimět diváky ke kontemplaci. Úvahy, které Vrchlický svým čtenářům servíruje v mnohovětých rozkladech, si musí diváci Kadrnkova filmu domyslet sami (času na to mají dost). Zůstává tak v podstatě jen velmi dlouhý, naivně stylizovaný obraz rytíře na málo nadějné cestě za ztraceným synem.
Snímek Křižáček (2017) režiséra Václava Kadrnky. Výpravná středověká „roadmovie“ na motivy básně Jaroslava Vrchlického. Křižácká pevnost.
Bořek v podání Karla Rodena je na té pouti urputný, často na pokraji sil a někdy i zbaven důstojnosti – přesto se nevzdává a svého syna nehodlá ponechat osudu. Zápletku s otroctvím a „poturčencem“ Kadrnka nepotřebuje, scénu s dětskýma rukama předávajícíma si Jeníkovu křestní minci však rozehrává s velkou působivostí.
Nelze popřít, že Kadrnkův film je svým přístupem výjimečný a vymyká se z šedého standardu českých filmů. Právě to jej jistě kvalifikovalo do karlovarské hlavní soutěže a přivedlo mu tak takové množství diváků, jakého by při běžné distribuci do kin nikdy nedosáhl. Odvrácenou stranou mince tu je, že se Křižáček v Karlových Varech promítá publiku, které z nemalé části přijelo v očekávání zábavy a sotva jeho kvality plně docení.
A pak je tu hlavní problém: ty kvality jsou jen dílčí a Kadrnkovo sdělení je až příliš subtilní. Protože bohužel už Vrchlického předloha má něco z vlastností malého Jeníka, jak je v básni charakterizuje cynický kejklíř: „Ale záhy seznal jsem, váš Jeník těla soustavy byl velmi křehké, inu právě, k tomu neobratný, příliš neobratný, přemet jeden nesved, na hlavu se postaviti čirou jemu bylo nemožností...“ A z takového materiálu zkrátka artistu nevycvičíte.
