RECENZE: Komický i posmutnělý svět nadšenců a zoufalců v Radio Dreams je víc než čekání na Metalliku

Komický i posmutnělý svět nadšenců a zároveň zoufalců, kteří se daleko od vlasti snaží šířit povědomí o svých kořenech, líčí Babak Jalali s empatií i zvláštním smyslem pro humor. Distributorem uváděné srovnání s Jimem Jarmuschem a Akim Karismäkim je vcelku na místě, přesto má Jalali vlastní a osobitý styl, jak diváka oslovit a také trochu potýrat.

Hlavní postavou snímku je Hamid, poeta a programový ředitel kalifornské stanice Pars Radio, jejíž osazenstvo zažívá velký den: v živém vysílání má dojít ke společné produkci první afghánské rockové kapely Kabul Dreams a slavné Metallliky. Neví se ovšem, kdy Metallica dorazí, a tak je celý vysílací den jedna velká improvizace. Komplikovaná navíc četnými (a naživo recitovanými) reklamními vzkazy, protože jedině na tento slavný den se podařilo nasmlouvat nějakou inzerci.

Lákání na Metalliku není žádný podvod, jak dokazuje i pohled na herecké obsazení snímku. Přesto si mnohem pravděpodobněji než rockovou vypalovačku divák odnese z kina v hlavě melodii ruské Kaťuši. Tu usilovně a bez porozumění slovům nacvičuje knedlíkovitý mladík pro účely programového bloku, který má posluchače seznamovat s kulturou národů sousedících s Íránem – co na tom, že Rusko s ním už nějaký čas nesousedí.

Amatérismus a ignorance se v celém provozu rádia snoubí s dobrou vůlí a bezelstností, o to je situace pro Hamida mučivější; narcistní básník trpí rozporem mezi vznešeným posláním a ubohou realitou, ničí jej vpád „komerce“ i vlastní zneuznanost... Rádio Pars je zvláštní ostrůvek nepraktičnosti, který setrvale vyvolává otázku po svém smyslu. Ale nakonec je zřejmé, že kdyby zanikl (a nemá k tomu jistě daleko), něco by nejspíš na světě chybělo.

Bubeník skupiny Metallica ve filmu Radio Dreams.

Radio Dreams

Snímek Radio Dreams dává prostor groteskním i poetickým momentům, nechává diváky naplno prožít všechny polohy Hamidova snažení: od těch trapných až po ty výsostné. Proto si vyslechnou třeba celou povídku o setkání s tučňákem, kterou Hamid sepsal a jeho kolegyně ji vypráví coby posluchačský příběh.

Chápavé vylíčení lesku a bídy exulanství se tu neomezuje jen na život mimo vlast, ale i na obecnější situaci lidí, kteří jsou zkrátka tak trochu „mimo“: a přece k nim přijde zahrát Metallica.