Středa 26. ledna 2022, svátek má Zora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Koupila jsem husu, tak nevím... Kolik staletí zbývá češtině?

Kultura

  15:00
PRAHA - Ke stému výročí založení Československa se objevuje řada ambiciózních divadelních projektů. V pražské Viole jde o oslavy velmi cudné, přesto přesvědčivé. Režisérka Lída Engelová vzdává chválu českému jazyku prostřednictvím nestárnoucích pasáží z poválečných knih Pavla Eisnera Chrám i tvrz a také Čeština poklepem a poslechem.

Inscenace Koupila jsem husu, tak nevím... (2018). Režie: Lída Engelová. foto: Divadlo Viola

V titulu Koupila jsem husu, tak nevím... vystupují Marek Eben a Jan Hartl, kteří prezentují kromě pasáží z Eisnerových knih také postřehy Karla Čapka a Miroslava Horníčka, Eben přidává i několik vlastních půvabných písniček.

Inscenace Koupila jsem husu, tak nevím... (2018). Režie: Lída Engelová.
Inscenace Koupila jsem husu, tak nevím... (2018). Režie: Lída Engelová.

Na horizontu visí mapa Evropy, na které je zvýrazněno malé území, na němž se hovoří česky. Interpreti musí při přesně pointovaných jazykových radovánkách udržet zvýšenou pozornost publika, v textech tohoto typu není možné žádnou pointu odbýt (a že se jimi výklad i výčet příkladů jen hemží). A tak se pěkně podle abecedy seznamujeme s půvabem různých položek našeho slovníku; u písmene N zábava zvážní při pozastavení se nad masarykovským „nebát se a nekrást“. Oceníme sémantický půvab slov jako „nemehlo“ či „zadarmo“, vrcholem první části večera je pak Eisnerovo líčení, jak coby mladíček (představovaný rozverně vzpomínajícím Markem Ebenem) učil češtinu letitého Němce (tomu dodává patřičnou akurátnost Jan Hartl), přičemž narazili na nesnadnou kapitolu výuky – slovesný vid.

RECENZE: Král Lear. Panovník v podání Iana McKellena je melancholik

Pobavíme se při komentovaných ukázkách z bizarního bohatství českých příjmení, pookřejeme při poctě kroužkovanému Ů i vyslechneme úvahu, že každý jazyk svou „pouť“ jednou skončí, o čemž svědčí četné příklady z historie (Eisner si troufl odhadnout postupný zánik češtiny přibližně k roku 2800).

O nevtíravý hudební podkres se kromě Marka Ebena u klavíru postarali vynikající muzikanti, kytarista Pavel Skála a kontrabasista Jaromír Honzák. Ač celku jen pokorně slouží, tedy nehrají nic komplikovaného, jejich instrumentalistická jistota výkony obou nositelů textového poselství harmonicky doplňuje.

Divadlo Viola – Koupila jsem husu, tak nevím...

Režie: Lída Engelová

Hudba: Marek Eben

Dramaturgie: Robert Tamchyna

Autor:

ANALÝZA: Tři důvody, proč Rusko vpadne na Ukrajinu. A tři další, proč ne

Premium Copak se asi odehrává v hlavě Vladimira Putina? To je otázka, kterou dnes řeší celý svět. Ruský prezident rozehrál...

Velký test samotestů na covid: lépe fungují výtěrové, některé neodhalí nic

Premium Ještě před dvěma lety znamenaly dvě čárky na testu, že se budou chystat křtiny, delta byly americké aerolinky, gama...

Nevěra dříve či později vztah zničí. A není cesty zpět, říká filmařka Sedláčková

Premium Vede doslova dvojí život ve dvou zemích. Ve Francii pracuje Andrea Sedláčková především jako střihačka filmů, u nás...

Mohlo by vás zajímat