Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Lament nad farářovým koncem. Corpus Christi připomíná, že je zatuhlá společnost plná předsudků

Film Corpus Christi (2020). Režie: Jan Komasa. foto: AČFK

PRAHA - V českých kinech se od minulého týdne promítá film Corpus Christi, jejž Poláci loni vyslali bojovat o Oscara. Lze jej chápat jako podobenství o společnosti, která nutně potřebuje občerstvit, ale zároveň takovou vzpruhu odmítá.
  5:00

Do zapadlé polské farnosti přichází nový, velmi mladý kněz. Jeho zkušený předchůdce se léčí v nemocnici, a tak je začátečník hozen rovnou do vody. Zpočátku trochu tápe ve formalitách i v tom, jak ke svým povinnostem přistoupit. Brzy ale pozná, že když nechá promlouvat své srdce a víru, lidé se přikloní na jeho stranu.

Film Corpus Christi (2020). Režie: Jan Komasa.
Film Corpus Christi (2020). Režie: Jan Komasa.

Dokáže oslovit mladé, protože je ve všech ohledech jedním z nich, a díky upřímnosti a empatii se mu podaří získat i většinu těch starších, prolomit jejich bigotnost, zapouzdřenost a pokrytectví. Dokonce to vypadá, že by svým neortodoxním přístupem mohl utišit bolest z tragické autonehody, která připravila o život skupinu mladých lidí a nadále v obci jitří vášně.

To celé má ovšem jeden háček: jako diváci od počátku víme, že Danielovi je teprve dvacet, předchozí roky trávil v nápravněvýchovném zařízení pro mladistvé a na svědomí má pravděpodobně něco dost zlého, kvůli čemu si s ním chce jiný chovanec vyřídit účty. Do zapadlé obce přijel nastoupit do truhlářské dílny, která propuštěné mladíky, jako je on, zaměstnává. 

K tomu, že se mohl začít vydávat za faráře, vedla kuriózní náhoda, ale také to, že je plný autentické žízně po víře a skutečně touží po tom, stát se knězem. Jak se ale dozvěděl od svého jinak chápavého a inspirativního duchovního vůdce, tato cesta je pro něj kvůli jeho kriminální minulosti beznadějně uzavřena. Falešná identita, v jejíž dlouhodobé trvání může sotva sám věřit, mu dává zřejmě jedinou možnost, jak naplnit svou touhu a uskutečnit své poslání. Daří se mu to tak dobře přesto – anebo právě proto –, že nemá oficiální kněžskou průpravu, nebyl zformován rutinou, subordinací a dogmaty a předává věřícím jen to, co sám cítí jako pravdivé a spásonosné?

Takovou otázku klade divákům ve svém třetím filmu nepřehlédnutelný polský režisér Jan Komasa, který před šesti lety vzbudil v Polsku, ale i jinde vzrušené diskuse svým emocionálně vypjatým (až přepjatým) válečným dramatem o varšavském povstání Město 44. Ve snímku Corpus Christi se vydal cestou mnohem komornějšího příběhu v malé komunitě, ani tady se ale nevzdal provokativní okázalosti.

Díky tomu nelze filmu Corpus Christi rozhodně upřít výraznost: i přičiněním netuctové vizáže a dynamického hereckého projevu Bartosze Bielenii v roli Daniela zanechává snímek nezapomenutelný zážitek. Zároveň je film (v základu inspirovaný skutečnou událostí) plný tezí proměněných v bernou minci: naivní mladík s omezeným rozhledem je ve chvílích osvícení schopen mluvit jako kniha, s hlubokou moudrostí a životní zkušeností. Společenství tradičních věřících se okamžitě nadchne jeho exhibicemi a spatří v nich záblesk pravého kontaktu s Bohem; roztleská se, když Daniel oznámí, že království boží je přece tady na zemi. I tragická autonehoda je v obci tak kontroverzní a nedořešená především proto, že to autoři potřebují.

To však ještě neznamená, že by nad filmem Corpus Christi nebylo o čem přemýšlet, zejména když ho budeme chápat jako podobenství. Nemusíme se nad promarněným potenciálem Danielova nadšení vytáčet do takových obrátek jako Jan Komasa, ale to, že je současná společnost, i ta nepříliš religiózní česká, ke své škodě plná předsudků, zatuhlosti a netolerance, si nikdy není od věci připomenout.

CORPUS CHRISTI

Polsko, Francie 2019

Scénář: Mateusz Pacewicz

Režie: Jan Komasa

Hrají: Bartosz Bielenia, Eliza Rycembelová, Aleksandra Konieczná, Tomasz Ziętek ad.

Premiéra 24. 9.

Autor: