RECENZE: Mary Poppins se vrací. Láskyplné pohlazení od oblíbené chůvy

Víc než padesát let trvalo, než se nejslavnější chůva popkultury Mary Poppinsová vrátila. Do kin přiletěla se svým mluvícím deštníkem, jak to má ve zvyku, v čase krize. Hollywood se v době její nepřítomnosti naučil spoléhat na recyklované nápady a velkolepou infantilní zábavu. A ona ho přišla uchlácholit, že to je tak v pořádku.

Oficiálně se tedy Mary Poppinsová vrátila, aby dala znovu do pořádku domácnost Banksových, stále sídlící v malebné Třešňové ulici v Londýně. Hrdinové prvního filmu z roku 1964 Michael a Jane zestárli, ne o padesát let, ale do podoby dojemně křehkého Bena Whishawa a sympaticky vřelé Emily Mortimerové. Jak se na pokračování úspěšného studiového filmu sluší, všechno zůstalo při starém i v nových kulisách ak tomu dostalo dramatičtější, blyštivější nátěr. Místo dvou dětí se Mary stará o tři roztomilé Michaelovy potomky, než se jejich otec naučí opět radovat z maličkostí, i když mu zemřela žena a hrozí mu ztráta domu.

Meryl Streepová místo strýčka Alberta

Jane převzala roli své matky sufražetky a stará se v době hospodářské krize 30. let o chudé. To ji sblíží s lampářem Jackem v podání americké hvězdy divadelního muzikálového hitu Hamilton Lina-Manuela Mirandy, který na pozici Maryina kamaráda z lidu vystřídal dnes 93letého amerického komika Dicka Van Dykea. Na toho tu zbylo radostné cameo, v němž ohromí svou vitalitou.

Taneční scénu se sborem kominíků nahradila taneční scéna se sborem lampářů, místo strýčka Alberta je tu Meryl Streepová jako sestřenice Topsy v nonsensovém muzikálovém čísle, výlet do malby na chodníku vystřídal výlet do malované porcelánové mísy. A těmi nejšedivějšími lidmi navenek i uvnitř zůstali bankéři, kterým jde jen o peníze, v této verzi hlavně ten s tváří další hvězdy, Colina Firtha.

Chybí tak jen Julie Andrewsová, která rolí Mary Poppinsové ve filmu v roce 1964 debutovala a získala za ni Oscara a filmům se dosud věnuje jako dabérka (naposledy v akci Aquaman). Prý v novince nevystupuje proto, aby nezastiňovala svou nástupkyni Emily Bluntovou. Ta se ovšem zastínit nedá. Ačkoliv její hlas nemá takovou sílu a muzikálový trénink jako ten Andrewsové, její herecký projev dokonale kombinující upjatou slušnost s radostí z dobrodružství, září moudrostí a elegancí v každé situaci, i při skluzu do vany nebo stepování s lampáři. Kdykoliv její kouzelná chůva ustoupí do pozadí, aby s úsměvem pozorovala své svěřence, kouzlo filmu o trochu vybledne.

RECENZE: Roma. Černobílý snímek režiséra Cuaróna je o upřímném návratu do dětství

Příjemný pocit dojemné hřejivosti z něj však sálá stále, a díky ní Mary Poppins se vracíreprezentuje ideální vánoční rodinný film. Všechno je v něm nostalgicky krásné jako úvodní kresby Londýna a všechno dobře dopadne, protože v pohádce zázrak odměňuje dobré skutky. Australanka PL Traversová, která Mary Poppinsovou vymyslela a napsala o ní v letech 1934–1988 osm knih, by toto pokračování nesnášela asi stejně jako původní film. Jak zábavně ukázal snímek Zachraňte pana Bankse o disneyfikaci příběhů vzešlých ze skutečných dětských traumat, z Mary Poppinsové se už díky filmu stal nostalgický symbol někdejších lepších časů, ztělesnění její zpívané rady o tom, že se lžící cukru se každý lék polyká snáz.

Žádné novoty

Letošní písně v podobném pochodovém duchu opět nabádají k radosti, zvlášť energické lampářské číslo Trip a Little Light Fantastic. Nominaci na Oscara může získat i ploužákThe Place Where Lost Things Go, ač nedosahuje hloubek melancholie songu Feed the Birds. Marc Shaiman, proslavený muzikálem Hairspray inspirovaným stylem 60. let, zkušeně napodobil dnes už důvěrně známé hity bratrů Shermanů. Není divu, že režii takto bezpečně vystavěného snímku, který se pevně drží za ruku předlohy oceněné pěti Oscary, dostal na starost zrovna Rob Marshall. Tedy muž, jehož choreografické schopnosti vždy převyšovaly ty režisérské a který je známý tím, že nevymýšlí novoty.

Titul filmu vlastně sděluje vše podstatné. Mary Poppinsová se vrací, aby nás opět pohladila svým krásným úsměvem a vrátila nás do barevného, čarovného, jednoduchého dětství. Nic objevného, nic moderního, nic nového, přesto mezi nekonečnými akcemi dětinských superhrdinů něco příjemného jako znovunalezená oblíbená plyšová hračka.