Prožíváme docela zajímavé období, s trochou nadsázky bychom ho mohli nazvat třeba „létem veteránů“. Ve stejný den vyšla alba Boba Dylana (79) a Neila Younga (74), v současné době první jmenovaný kraluje britské hitparádě, v USA je druhý, Young dýchá ze stříbrné příčky Dylanovi v Anglii na záda a v USA je vinylová verze jeho „staronovinky“ nejprodávanějším elpíčkem. Jen k doplnění můžeme připomenout i šest Andělů pro jejich českého generačního vrstevníka Vladimíra Mišíka a návrat jeho oceněného alba Jednou tě potkám na vrchol žebříčku IFPI, konkrétně na třetí příčku.
Nic z toho samo o sobě jistě o kvalitě nevypovídá, žijeme naopak v době, kdy je ve většině případů velký komerční úspěch spíše nepřímo úměrný hodnocení samotné hudby, ale všechny tři zmíněné případy naštěstí můžeme počítat k oné menší části, k výjimkám potvrzujícím pravidlo, chceme-li.
Recyklace a úpravy
Skladby na album Homegrown natáčel Neil Young částečně v Kalifornii a zčásti v Londýně. Do studia pozval několik svých osvědčených dlouholetých spolupracovníků. Slide- a steelkytarista Ben Keith byl zároveň koproducentem, na baskytaru hrál Tim Drummond, část tracků odbubnoval Karl T. Himmel, sborových vokálů se zhostila Emmylou Harrisová.
Zároveň zde ale hrají hudebníci v youngovském okruhu spíše výjimeční. Bubeník kapely The Band Levon Helm hrál na předchozím Youngově opusu On The Beach (1974) a jeho typický zatěžkaný groove ve skladbě Separate Ways album Homegrown otevírá. Helmův kolega z The Bandu, kytarista Robbie Robertson, zase přizvukuje se svou španělkou Youngovi v akustické verzi písně White Line. Tu pak znovu Young natočil o léta později v rachotivé rockové verzi na jedno ze svých nejlepších alb Ragged Glory (1990) se skupinou Crazy Horse.
Podobný osud ostatně mělo i několik dalších písní, Young je pověstný svou horečnou činností (která nejspíš měla co do činění s jeho zálibou v „nakopávacích“ substancích), a tím, že řada jeho písní existuje ve více verzích, mnohdy radikálně odlišných právě jeho dvojdomostí mezi akustickým písničkářem a tvrdým rockerem, „otcem grunge“. V některých případech stávající nahrávky pro Homegrown Young využil na svá další alba; nyní se tedy dostaly do původně zamýšleného albového kontextu.
Love Is A Rose je tak například předělaná píseň pro rockové Crazy Horse Dance, Dance, Dance z jejich stejnojmenného debutu z roku 1971, titulní Homegrown uzavírá album American Stars ’n Bars (1977) a na témže poněkud halabala poskládaném albu najdeme i baladu Star of Bethlehem. Little Wing (s hitem Jimiho Hendrixe jde o shodu názvů) zase otevírá album Hawks & Doves (1980). Ze stejných nahrávacích frekvencí zřejmě pocházejí i další písně, umístěné na jiných albech nebo dosud nevydané.
Už to nekouříme
Zbývá ještě zodpovědět otázku, proč Neil Young nakonec tuto folkrockovou, výrazně akustickou kolekci uložil do trezoru a při vydání dal přednost již o rok dříve natočenému o něco rockovějšímu albu Tonight’s the Night.
Písničky na Homegrown psal a točil Neil Young v době rozpadu svého vztahu s herečkou Carrie Snodgressovou. Některé (Separate Ways, Try nebo White Line) jsou tím poznamenány. Album to samozřejmě není monotematické, titulní písnička je například rozverná pocta doma pěstované marihuaně a ironická bluesovka We Don’t Smoke It No More, Už to nekouříme, hovoří názvem sama za sebe; navzdory tomu je mimochodem aktuální součástí zboží na podporu alba, takzvaného merche, také balíček cigaretových papírků, podle prodejce „zvláště vhodných k balení trávy“. Ale i tak, Youngovi se v citlivém období zřejmě nechtělo tolik se veřejnosti otevírat. Anebo je všecko úplně jinak...
