Ačkoliv za sebou nemá Nenávist žádnou číslovku či podtitulek, nejde o první díl paranormální série. Ságu Džuon (Ju-On) vymyslel japonský filmař Takaši Šimizu v roce 1988. Premisa je jednoduchá - když někdo zemře v záchvatu vzteku, negativní emoce zůstane na místě a zrodí se prokletí nenávisti, japonsky džuon. Kdo s ním přijde do styku, toho džuon posedne a nutí vraždit jeho nejbližší. Hororová sága se do dnešního dne skládá z celých třinácti filmů (devíti japonských, kritikou obecně lépe hodnocených, a čtyř amerických produkcí). Nenávist režiséra a scenáristy Nicolase Pesceho je posledním z nich.
  |
Policejní detektiv a čerstvá vdova Muldoonová (Andrea Riseboroughová) se přestěhuje do malého městečka. Po vzoru všech zapálených čmuchalů otevře případ, který policie již dávno uzavřela. Během svého pátrání zjišťuje, že série tajemných vražd v městečku má jednoho společného jmenovatele - obrovský dům na předměstí. Každý z vrahů do něj alespoň jednou vstoupil. První vražedkyně, manželka prvního majitele domu, kdysi navíc pracovala v Japonsku. Vše nasvědčuje tomu, že si ze Země vycházejícího slunce přivezla i jeden velice děsivý suvenýr.
Moderní horory s duchařskou zápletkou mají v současné kinematografii velmi těžkou pozici. Zápletky tohoto typu se dají obměňovat velmi omezeně a horor musí přijít alespoň s jedním nápaditým prvkem, aby byl zapamatovatelný, když už nebude třeba vyloženě dobrý.
Nenávist se bohužel o žádnou nápaditost nesnaží. Tvůrci měli místo toho po ruce nejspíš seznam všech západních hororových klišé a ty si popořadě odškrtávali. Vše je navíc až nepříjemně předvídatelné. Když Muldoonová svému synovi z ničeho nic řekne, že „všechno dopadne dobře, protože je přece policistka“, s jistotou předem víte, jak to celé skončí. Falešný konec filmu před závěrečným rozuzlením pak překvapí opravdu jen diváky hororem absolutně nepolíbené.
Samotné strašení navíc probíhá čistě audiovizuálními ataky na diváka. O budování děsivé atmosféry se snad až na jednu opravdu povedenou scénu z konce filmu (značka: benzín) mluvit nedá. Kvůli všem výše uvedeným důvodům divák po odchodu z kinosálu dost možná nebude ani vědět, na čem to vlastně ještě před chvílí byl.
Je veliká škoda, že Pesceho scénář nedal hercům dostatečný prostor vyniknout. Andrea Riseboroughová je skvělá herečka, která dokázala s grácií ve filmu Margaret Thatcherová - Dlouhá cesta do Finchley ztvárnit i proslulou Železnou lady. Její Muldoonová neustále vypadá unaveně, stejně jako byla ze svých nenápaditých scén a replik možní i sama Riseboroughová. Jedinou hereckou výjimkou v tomto je pečovatelka Lorna v podání Jacki Waverové. Její soustavné a děsuplné pištění je kouzelné. Nenávist ji pro něj dá opravdu dostatek záminek.
Nenávist je hororem pro široké masy. Místo „nového pohledu na klasický horor“, který slibují promoční materiály, jde o účelové strašení bez jakéhokoliv přesahu. Nezbývá než konstatovat, že v duchařských hororech jsou Japonci zatím nepřekonanou metou. Šimizovy prvotiny Džuon a Džuon 2 (oba z roku 2000) jsou stále nejlepší vstupní branou do celé série.
Nenávist2019, USA |
