Čtvrtek 2. prosince 2021, svátek má Blanka
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Nový Murakami. Egoista, jenž musí mít dávky

Kultura

  8:00
Kniha světoznámého Harukiho Murakamiho (* 1949), která nyní vyšla česky, se jmenuje Spisovatel jako povolání. Právem: autorská zpověď tohoto japonského tvůrce důsledně představuje spisovatele nikoliv jako obdařeného tvůrce, nýbrž jako dělníka pera a počítače.

Haruki Murakami foto: Reprofoto

Velmi nerad poskytuje interview, nechce být natáčen, jen střídmě vystupuje na veřejnosti, literárního života se zúčastňuje nepatrně a s nechutí, s kolegy spisovateli se prakticky nestýká. Existují-li otázky, jak tvoří, jak své spisovatelství chápe, tím spíš, že je svého druhu – i když „jen“ spisovatelskou – celebritou, pak na ně odpovídá častěji v zahraničí než doma, v Japonsku, a to prý z pocitu jistého reprezentanta své vlasti a kultury. Nicméně způsob, jak v těchto věcech něco přece sdělit, nalezl v esejích, které začal sepisovat kolem roku 2010. Předloni tento svazek dokončil a vydal.

Pojďte, něco vám povím

Oněch esejů o metodě obsahuje svazek Spisovatel jako povolání jedenáct. Jsou vzájemně provázané, stylisticky naprosto sjednocené. Murakami se v nich rozepisuje o své osobní cestě k literatuře, o svých pracovních postupech, vysvětluje své pojetí literatury, přibližuje, jak žije – v jakém pracovním rytmu je mu nejlépe.

Murakami je absolutně osobní zcela vědomě, ovšem i nevědomě. Průběžně zdůrazňuje, že přibližuje výhradně svoji dráhu, své postupy, svá přesvědčení, že nechce hovořit za nikoho jiného než za sebe, neboť svět je barevný a každý má své způsoby. Navíc, tvrdí, neumí teoretizovat: „Logické a abstraktní úvahy nejsou nic pro mne.“ Ta nevědomá rovina se projevuje v téměř úplném soustředění na sebe sama. Murakami s jistou obsesí opakuje například to, že píše pětatřicet let, a co z toho (pro něho) plyne; tento cizelér vlastních textů – proces opakovaného přepisování svých próz detailně také přibližuje – jednotlivé eseje sice formálně sjednotil, v tónu je vypiloval, ale již „neviděl“, nebyl s to zredukovat opakovaná, redundantní konstatování o své osobě a tvorbě. Rovněž tak „lidová“ dikce jeho esejů jde někdy přes míru: představoval si při psaní, že s ním „sedělo v malé přednáškové síni třicet až čtyřicet lidí a já k nim promlouval co možná nejpřátelštějším tónem“. Jenže oslovování publika nejednou vyznívá spíše shovívavě a pedagogicky než jako rozmluva, v níž má přednášející své publikum za zcela rovnocenného partnera. Občas Murakami zní jako aktér při diskusi ve veřejné knihovně, kam přicházejí i čtenáři, na něž není dobré a možné klást vyšší nároky, ale přitom je třeba programem uspokojit také je.

Ale buďme spravedliví: pohnutky, které tohoto Japonce přivedly k psaní, či postupy, jichž používá, Murakami líčí v úhrnu dosti zajímavě, poučeně i poučně, ale samozřejmě nikoliv „použitelně“. Každá taková autorská poetika a metoda je originálem, z něhož si lze vzít nanejvýš zásady, avšak nelze se jimi doslovněji řídit.

Haruki Murakami
Spisovatel Haruki Murakami

Murakami se tedy ve Spisovateli jako povolání koncentruje na sebe a na literaturu jako takovou; okolní svět, jeho stav, do esejů příliš neproniká. Výjimkou jsou pasáže v osmém z textů, nazvaném O škole. Tady tvůrce vystoupí ze své věže ze slonové kosti a komentuje stav japonského školství i japonské společnosti jako celku. Kriticky se vyjadřuje k výchově, jež vede k zestejnění individuí, k systému, jenž veškerou aktivitu utilitarizuje, poměřuje čísly, dbá na výkon jako takový. To podle něho byla i jedna z příčin atomového neštěstí ve Fukušimě.

U Murakamiho se ovšem vyskytuje obrovský paradox: on sám po celou knihu informuje o své systematičnosti, výkonnosti, neústupné pracovitosti. Brzy chodit spát, časně vstávat, psát a psát – dostat ze sebe denní dávku znaků; pak relaxovat, běhat, programově utužovat tělo a mysl. Tento kritik spartánských metod, které jsou rozšířeny v jeho rodné zemi, je sám provozuje a je vlastně jejich produktem.

Postupně je čím dál nápadnější, jak Murakami jednostranně odhaluje své ledví. Byť hovoří o své každodennosti, mlčí o svých blízkých: nanejvýš zmiňuje svou manželku (a to velmi krátce: pouze coby kritickou čtenářku právě dokončených rukopisů) a stopově zaznamená existenci svých rodičů. O potomcích ani slovo. Asi je nemá, říkáte si tedy. A skutečně: ke konci knihy jednou jedinou větou sdělí: děti nemám – a tečka. Víc se o tomto aspektu jeho života nedozvíme. Je zkrátka zřejmé, že tuto fazetu existence má Murakami naprosto zakrytou svou vášní pro psaní a pro svůj zavedený životní rytmus. Řadí se tím k plejádě mužů pera, jimž se potomci do života nevešli. Mužů cele koncentrovaných pouze na literaturu: Franz Kafka, Hašek, Hrabal, Rilke, Karl Kraus, Karel Čapek, Bernhard, Kundera... A to jsme opravdu namátkou jen „hrábli“ do autorů středoevropského okruhu. Jestli se Murakami k nim řadí i uměleckým významem svého díla, není předmětem této recenze; nadto právě tohle teprve musí prověřit čas.

„Není to nakonec taky určitá výpověď o době, ve které patří k nejznámějším spisovatelům světa někdo, kdo se nemusí potkávat s lidmi, sedí doma a něco si šmudlá a tu a tam v něm probublá neuvěřitelně obří záchvat egoismu?“ ptá se na konci doslovu editor českého vydání – básník a literární historik Michal Jareš. Asi bych to takto příkře nenapsal. Respektive: celá tahle kniha je projevem (nutného?) egoismu, k němuž se však Murakami otevřeně a opakovaně přiznává. Jestliže politika a vrcholný byznys, zjistilo se, přitahují psychopaty, pak asi literatura provozovaná na určité úrovni a s určitou intenzitou přitahuje těžké egoisty.

Haruki Murakami: Spisovatel jako povolání

Přeložil Tomáš Jurkovič. Redigoval a doslov napsal Michal Jareš.

Praha, Euromedia Group – Odeon 2017, 240 stran

Autor:

ANALÝZA: Případ Kenosha. Média si napsala vlastní verzi

Premium Půlka Ameriky si udělala z Kylea Rittenhouse, jenž zastřelil dva lidi, vzorovou karikaturu bílého rasisty s puškou, a...

Pět nejčastějších chyb, které Češi dělají v penzijním spoření

Premium Ve starém „penzijku“ si na důchod spoří více než tři miliony Čechů a v nových fondech už přes 1,3 milionu lidí. Stát...

Strach se do lidí pouští jako jed. Horší než covid je hysterie, říká herec Dušek

Premium Je hercem, režisérem, scenáristou, moderátorem. Renesančního ducha zřejmě Jaroslav Dušek zdědil po svém rodu s modrou...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat