Pondělí 18. října 2021, svátek má Lukáš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Palach bez sentimentu. Nový film Roberta Sedláčka o činu, který dodnes budí respekt

Kultura

  6:00
Uherské Hradiště - Letní filmovou školu v Uherském Hradišti v sobotu zakončila světová premiéra filmu o Janu Palachovi. Režiséři se poprvé pokusili zachytit jeho osobnost.

Filmový portrét studenta Jana Palacha, který se 16. ledna 1969 na Václavském náměstí upálil, aby přiměl českou společnost ke vzdoru proti okupantům, zakončil v sobotu 44. letní filmovou školu v Uherském Hradišti. foto: CinemArt - Cudlín

Studentův čin už inspiroval úspěšnou trilogii Agnieszky Hollandové Hořící keř z roku 2013, ta však začíná právě až okamžikem Palachova sebeupálení v lednu roku 1969.

Nový film touto scénou naopak vrcholí a snaží se divákům pomoci pochopit, co studenta pražské Filozofické fakulty UK dovedlo k tak radikálnímu kroku. Sleduje poslední rok a půl Palachova života, během nějž se zásadně změnila atmosféra v tehdejším Československu a vývojem prošel i studentův osobní život. Diváci se s Janem podívají na brigádu do Kazachstánu v létě 1967 i do Francie na podzim 1968, jsou svědky zprvu odhodlaných protestů českých občanů proti okupantům a sledují skličující kapitulaci a vzrůstající konformismus většiny společnosti. Významný prostor dostává ve filmu také postava Palachovy matky v podání Zuzany Bydžovské.

Sebeobětování dvacetiletého Jana Palacha patří k nejdůležitějším událostem moderní české historie. Jeho čin budí respekt a dodnes představuje důraznou výzvu k životu či v krajním případě ke smrti. Přesto může být Palachův čin v jisté rovině obtížně pochopitelný, například pokud jde o dopad na jeho blízké. Jednoduše se nevykládá ani Janovo rozpoložení v době oběti - svědectví hovoří o tom, že na něm nebylo vůbec nic znát, že nedlouho předtím dokonce žertoval, a v odlehčeném duchu je vedena i část jeho korespondence. Jiné doklady a samozřejmě i čin sám hovoří naopak o mimořádné vážnosti, s níž Jan Palach přistupoval k životu a ke světu okolo sebe. 

Tato rozporuplnost a snad až záhadnost úplně nemizí ani po zhlédnutí filmu Roberta Sedláčka. Jeho Jan Palach se nicméně poctivě snaží předvést vlivy, které studenta k tak radikálnímu kroku přivedly. Tím zásadním samozřejmě byla proměna československé společnosti po sovětské okupaci, letargie a ústup z pozic, které vystřídaly prvotní odhodlání vzdorovat.

Mladý studentík se střetává s krutou realitou. Snímek Jan Palach (2018). Režie:...

Mladý student se střetává s krutou realitou.

Nebylo od věci, že první diváky Jana Palacha v uherskohradišťském kině Hvězda uvedl do dobové atmosféry nejprve dokument Zmatek, který vznikl ve vzrušených dnech roku 1968 po vstupu vojsk Varšavské smlouvy. Vhled do nálady, myšlení a rétoriky oněch dní je pro pochopení Palachova uvažování klíčový a s podporou dokumentu vyzněly mnohé momenty hraného filmu ještě výrazněji.

I samostatně je však Jan Palach dostatečně názorný: hlavní hrdina, nadšený z přijetí na filozofickou fakultu, se nejprve ocitá uprostřed majálesu, aby byl zanedlouho svědkem okupace a doslova smrtelně vážně míněného odhodlání lidí postavit se bezpráví. Pak přicházejí zklamání - z české policie, která mlátí demonstrující mladé lidi, z pedagogů na fakultě, z veřejnosti, která nepodpořila stávkující studenty.

A samozřejmě z politiků: tvůrce Českého století Robert Sedláček ani zde neustává ve snaze demytizovat politické figury. Pro vyřčení skeptického názoru na Dubčeka a spol. se na scéně objeví speciální vedlejší postava a sám Jan Palach je kritický k tehdejší ikoně mladých, předsedovi Národního shromáždění Josefu Smrkovskému. Je to podle něj ještě v době nadšených nadějí „mlsnej starej kocour“ a posléze je Smrkovského kompromisní vyjádření pro Palacha jedním z tíživých dokladů postupujícího úpadku.

Jen oheň dokázal národ probudit. Snímek Jan Palach (2018). Režie: Robert...
Palach se svou milou Helenkou. Snímek Jan Palach (2018). Režie: Robert Sedláček.

Což je mimochodem jedna z věcí v Sedláčkově filmu, které je potřeba brát trochu s rezervou: v dopise, který Palach napsal deset dní před svým upálením a ve kterém navrhuje studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi násilné obsazení rozhlasu, totiž vidí boj za Smrkovského, čerstvě odvolaného z funkce, jako jedno z témat studentského protestu.

Topil Palach štěňata?

Snímek může vyvolat i další debaty nad skutečnostmi, které divákům předestírá. Například se tu pracuje s variantou, že Palach věděl o sebeupálení Poláka Ryszarda Siwiece v září 1968 - dozvídá se o něm na brigádě ve Francii od polské kamarádky. To by jistě byl pro jeho pozdější rozhodnutí významný impulz, doklad o tom však neexistuje.

Pro leckoho bude patrně silná káva scéna, v níž se Jan Palach musí postavit čelem k nutnosti utopit nadbytečné štěně. Možná není nejšťastnější, ale lze ji v tomto autorském pohledu na Palacha pochopit: ukazuje ten rys jeho osobnosti, který mu snad umožnil potlačit „zbytečnou“ lítost nad sebou samým i nad svými blízkými tváří v tvář vyšší nutnosti.

Palachovu povahu film zachycuje v řadě výmluvných (někdy možná až lehce polopatických) scén. S pochopením, ale bez sentimentu představuje hloubavého mladého muže, který nesnese bezpráví (na brigádě v Kazachstánu se zastane ruského kamaráda, kterému hrozí postih) a nemá rád alkohol (ale s tímtéž kamarádem se v Praze opije, když si to přátelství žádá). Není to ten nejveselejší kumpán, ale upřímně se baví nad groteskou s Laurelem a Hardym.

Po okupaci, když celá posluchárna dojatě zpívá s Karlem Krylem jeho Morituri te salutant, Palach jediný mlčí a přemýšlí o textu... To, že musel být jiný, když se později zachoval jinak než ostatní, je tu vyjádřeno docela přesvědčivě a představitel titulní role Viktor Zavadil dodává Palachovi uvěřitelnost téměř ve všech situacích. K méně přesvědčivým momentům patří filmový milostný trojúhelník Jana Palacha, jeho přítelkyně Heleny a její spolužačky Evy, s ním ovšem naštěstí účinek snímku nestojí a nepadá.

Naopak přirozeně silné jsou scény, v nichž dostala prostor Zuzana Bydžovská coby matka Jana Palacha - milující a milovaná, ale přesto neschopná zabránit rozhodnutí, které v rozhořčeném mladém muži zraje.

Finále je samozřejmě zdrcující, mučivé a těžké a slova, která znějí před ním, o zmarněných nadějích české společnosti, která se zdála směřovat k něčemu cennému, rozhodně nepatří jen konci šedesátých let.

Jan Palach ČR, Slovensko 2018

  • Režie: Robert Sedláček
  • Scénář: Eva Kantůrková
  • Hrají: Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Jan Vondráček, ad. 
  • Světová premiéra 4. 8. na LFŠ

V kinech od 21. 8.

Autor:

Děti zvládnou všechno, to samé ženy. Muži však nevydrží, říká expert na přežití

Premium Tři dny trvalo pátrání po osmileté Julii z Berlína, která se v neděli ztratila rodičům u Čerchova na Domažlicku. V...

Jak se rodí sebevražda. Psychiatr Höschl nejen o schizofrenii a depresi

Premium Jak velká musí být síla, která člověka dožene k tomu, že si sám dobrovolně vezme život? Jaké jsou poslední myšlenky...

Od perfekcionisty Contadora k Pogačarovi bez nepřátel. Hvězdy očima Kreuzigera

Premium Zažil vládu Contadora i Frooma, řádění Sagana, razantní nástup Pogačara. Během šestnácti let profikariéry se vedle...

Mohlo by vás zajímat