Robert Langdon je již zaběhnutým knižním jménem. Staromládenecký univerzitní profesor ukázal světu, že náboženské symboly jsou „cool“ už v prvotině Šifra mistra Leonarda (The Da Vinci Code) v roce 2003. Román vyvolal kontroverze tím, že postavil na hlavu církevní dogma o Ježíšově manželství a potomcích. Dan Brown v něm propojil fikci a reálné skutečnosti tak mistrně, že je čtenáři nedokázali od sebe odlišit. Román Počátek, již páté Langdonovo dobrodružství, v této tradici pokračuje a církevním hodnostářům znovu radost příliš neudělá.
Všichni mě chtějí zabít
Kde jsme se tu vzali? Kam kráčíme? Dvě ústřední otázky Počátku si položil hned na začátku miliardář a futurolog Edmond Kirsch, Langdonův bývalý student. Pomocí Winstona, hypermoderního počítače, kterého si sám sestrojil, na ně podle vlastních slov našel jasnou odpověď. Tu se chystá světu oznámit v bombastické a on-line přenášené prezentaci z Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau. Věci ale naberou dramatický spád a odpovědi na tyto důležité otázky se zdají být ztracené. Situaci může zvrátit jedině Robert Langdon. Na cestě do Barcelony, kde se tajemství má skrývat, ho doprovází Ambra Vidalová, kurátorka Guggenheimova muzea. Někdo ale vynakládá velké úsilí na to, aby se tajemství ven dostat nemohlo. Všechny náznaky ukazují na španělskou královskou rodinu...
  |
A co vlastně ta velká odhalení, na která kniha láká? Autor na ně nabídne čtenáři vědecky podložené a logické odpovědi. Zde nastupuje ono Brownovo forte, při kterém čtenář nemá šanci poznat, co si autor vymyslel a co je realita. I kdyby šlo ale o čistou Brownovu fabulaci, tak je stejně těžké se té myšlenky zbavit. Počátek svého čtenáře odmění fantastickým broukem v hlavě. Svou porci facek dostanou církve, ale i věda.
Važte si Prahy, apeluje Dan Brown. První knihu napsal v pěti |
Nelze se ale již ubránit pocitu, že má Dan Brown pro všechny své knihy tabulku, kam jen doplňuje jména lidí a organizací. Robert Langdon skrze Španělsko znovu utíká před elitní jednotkou/službou, po boku mu stojí krásná dívčí hrdinka, která je do všeho zapletena proti své vůli, a nad vším stojí filantrop s neomezeným množstvím peněz, který učinil nějaký převratný objev. Tato kostra zápletky se dá napasovat více či méně na všechny Brownovy knihy. Robert Langdon by tak dobře mohl být Jamesem Bondem knižních thrillerů. Ale stejně jako v případě Jamese Bonda, ani zde rámcovitost nevadí, když je podána dobře.
Tempo láme vazy
Dan Brown totiž už se svou prvotinou, Šifrou mistra Leonarda, dokonale zvládl skvělý trik na čtenáře. Jeho styl psaní se rozhodně nedá řadit mezi vysokou literaturu, avšak je dynamický a to i v dlouhých popisných pasážích. Velmi krátké kapitoly, téměř bez výjimky, končí šokujícím odhalením, které se naplno rozehraje až v kapitole následující. Počátek tak hned na začátku nasadí tempo, které drží po celou délku románu.
Dan Brown - Počátek.
Knize právě tempo ale i škodí, protože některé dějové zvraty nedostanou dostatečný prostor doznít, než je přebijí jiné. Díky tomu celá jedna dějová linka působí naprosto zbytečně. Velkým mínusem pro někoho by mohla být i nezajímavá, až ošklivá obálka českého překladu.
Dan Brown - Počátek Překlad: Michala Marková a David Petrů |
New York Times tvrdí, že Počátek má potenciál vyvolat stejnou vlnu kontroverzí jako Šifra mistra Leonarda (to Argo také v rámci českého překladu hrdě napsalo na přebal knihy), je to ale poněkud velkohubé.
Dan Brown je na literární scéně již pevně usazený a svět je na jeho provokace zvyklý, ačkoliv často tnou do živého. Stejně tak si ale Brownovi čtenáři zvykli na neuvěřitelně čtivé propojení pravdy a fikce, které na současném knižním trhu umí snad jen on. Brown je jako starý pes, který se sice novým kouskům nenaučí, ale páníčkovi stejně udělá velkou radost. Zůstává ale otázkou, zda tyto triky budou stačit i příště.
