Pondělí 14. října 2024, svátek má Agáta
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

RECENZE: Pražský výběr bohužel zabila nesmyslná megalománie

Kultura

  10:56
Úplně zbytečnou estrádu udělala ze svého středečního koncertu v pražské O2 Areně kapela Pražský výběr. To, co snad mělo původně být trochu bláznivou a hlavně velkolepou show, se bohužel změnilo v dosti nepovedenou estrádu s ochotnickými rysy.

Koncert Pražského výběru foto:  Michal Šula, MAFRA

Technické nedostatky, režijní lapsy, kdy publikum na sebe koukalo s otázkou, co se bude dít a jestli už náhodou není konec, bezradnost na bombastickém pódiu, přemíra sólových vystoupení vlastně nepodstatných hostů, nepochopitelné úlety v dramaturgii. To všechno zbytečně sráželo koncert, který měl být pro Pražský výběr vyvrcholením kariéry a pro jeho fanoušky odměnou za věrnost.

Téměř tříhodinový koncert byl rozdělen na třetiny, z nichž smysl dávala jen ta prostřední. Tehdy na zvýšenou část členitého pódia vystoupil kompletní Pražský výběr a sám, jen tu a tam s funkčním přispěním hostů (vokalisté, v několika písních Iva Pazderková, dirigent orchestru, o němž bude ještě řeč, v Tatrmanovi v překvapivé, ale výtečně zvládnuté úloze kytaristy) odehrál set vesměs těch nejstarších, a zároveň nejlepších a nejznámějších písniček.

Koncert Pražského výběru
Koncert Pražského výběru

Při té příležitosti se člověk, který má Pražský výběr rád a jeho hudba je pro něj podstatnou součástí pomyslného soundtracku dospívání, přistihl při otázce, proč by takhle nemohl vypadat celý koncert. To znamená vsadit na to, co členové kapely umějí nejlíp, tedy skvěle hrát dobré klasické písničky bez zbytečných křečí. A zavzpomínal třeba na comebackový koncert Pražského výběru v hale na Výstavišti nebo těch několik shlédnutých festivalových vystoupení, kde neměla kapela na nadbytečné „srandičky“ čas ani prostor - a byla skvělá.

Úvodní a závěrečný blok byly ovšem vysloveně estrádní. Bohužel nikoli v parodickém nebo nějak umělecky pokrouceném duchu, jak si snad režisér večera představoval. Písničky s Vojtěchem Dykem a s muzikálovým pěveckým triem byly nudné ne proto, že by protagonisté neuměli zpívat, ale pro svoji naprostou nadbytečnost. Sólové výstupy jednotlivých členů taky nedávaly moc smyslu a jen zdržovaly čekání na to, kvůli čemu lidé do haly přišli. Vrcholem nepochopitelnosti pak bylo značně amatérské provedení Mackieho Messera celým Pražským výběrem v bílých oblecích.

Jediným opravdu silným místem první části tak byla Pavlíčkova upřímná pocta v neděli zemřelému Radimu Hladíkovi, který byl v mládí jeho kytarovým guru. Když po jeho nehledaných dojatých slovech celá hala povstala, byla to opravdu velká chvíle a skladba Stín s virtuózním kytarovým partem byla velice důstojnou poctou odešlé legendě.

Třetí třetina byla vlastně v mnohém podobná té první. Odstartoval ji sólovým výstupem Ondřej Soukup ve svém osmdesátkovém hitu Slušný člověk, do kterého si přizval operní pěvkyni Gabrielu Beňačkovou, a následně Jana Kratochvílová. Oba aspoň k Pražskému výběru tak nějak patří: Soukup je jeho bývalým basistou a Kratochvílová je dodnes podobně ztřeštěná, jako bývala kapela ve svých nejlepších letech.

Finále pak naštěstí opět patřilo celému Pražskému výběru, tentokrát doprovázenému v pár písničkách Českým národním symfonickým orchestrem pod vedením amerického dirigenta Stevena Mercuria. Bohužel, vlivem nazvučení byl (alespoň na pravé straně hlediště v patnácté řadě k sezení) zvuk orchestru po většinu času utopený, zvláště v exponovanějších pasážích rockových nástrojů. Lépe rozhodně angažmá symfoniků vyznělo v první třetině, nicméně celkově o aranžmá výběrovských songů pro velké obsazení více vypoví až nahrávka, která se na koncertě pořizovala.

Pražský výběr se už dlouho před akcí pyšnil tím, že bude mít na tomto koncertě scénu, jakou jsme u nás ještě neviděli. Inu, velikostí možná. Molo ve tvaru prodloužené podkovy, které zasahovalo hluboko do publika a vedlo nad pódiem se sedícími symfoniky, jež bylo dominantou architektury, ovšem zůstalo vlastně zcela nevyužito: jen se po něm tu unaveně chodilo, tu ještě unaveněji běhalo, a když na něj vyšla desítka tanečnic, ukázala se jen choreografická bezradnost v plné nahotě.

Projekční plochy byly pro komfort diváka jistě příjemné, ale žádný nadstandard nenabídly (například ve srovnání se skvělým zvládnutím projekcí při Pavlíčkových šedesátinách letos v únoru ve Fóru Karlín). Vybuchování ohňů před pódiem asi mělo být efektní - a bylo by, kdyby jej režisér večera použil jen v neuralgickém bodu jedné písně. Opakováním se dostalo do pozice nevítané, oči unavující složky. A výbuchy konfet působily vysloveně infantilně - něco takového tato Arena naposledy viděla při dětském večírku s Katy Perry.

Jak bylo řečeno, když hrál sám Pražský výběr, byl to výborný zážitek. Protože sama o sobě tahle kapela prostě stále výborná je. Bohužel ale její ambice (nebo některých jejích členů?) šroubovat styl vystupování na vyšší a vyšší úroveň prostě naráží na vlastní limity. Výsledkem pak je, že se kvalita kapely a jejích písniček úplně rozpustí mezi nadbytečnými varietními výstupy. Přeškoda.

Autor:

Hravé koupání s Bübchen: Soutěžíme o 5 balíčků dětské kosmetiky
Hravé koupání s Bübchen: Soutěžíme o 5 balíčků dětské kosmetiky

Hraní s lodičkami, potápění nebo vytváření velehor z bohaté pěny? Jak vypadá váš koupelový rituál? Podělte se o něj v komentářích a třeba zrovna vy...