Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Příběh o tom, jak si může český bluesman v Mississippi splnit sen

Band of Heysek a R. L. Boyce (druhý zprava) foto: archiv kapely

Něco takového se u nás poštěstí jednou za uherský rok. Jeden český muzikant měl vizi. Šel za ní dlouhá léta, nejprve pozvolna, ve finále přidal. A nakonec se mu splnil sen. Řeč je o novém albu brněnské skupiny Band of Heysek, jehož hvězdou je americký hudebník R. L. Boyce.
  16:00

V den, kdy album Juke My Joint vyšlo, napsali Band of Heysek na Facebook mimo jiné: „Toto není jen hudební nahrávka, je to příběh.“ Což je velice přesná poznámka. Ten příběh začíná už v 90. letech, kdy brněnský kytarista a zpěvák Jan Švihálek založil ryze bluesovou kapelu Hoochie Coochie Band, která se stylově pohybovala kdesi na dělicí čáře mezi venkovským blues z delty Mississippi a chicagskou elektrifikovanou formou stylu.

R. L. Boyce
R. L. Boyce

Důležitou okolností je ale i to, že za oceánem v téže době začalo nezávislé vydavatelství Fat Possum, sídlící v Oxfordu v Severním Mississippi, zpřístupňovat světu scénu, která byla do té doby známá jen místnímu publiku a bluesovým badatelům.

Jména jako R. L. Burnside, Junior Kimbrough nebo T-Model Ford, hudebníků vesměs v důchodovém věku, se najednou stala živou vodou, která bluesový žánr pokropila a ukázala dosud neznámé výrazové možnosti bluesové hudby jako hudby vysloveně transovní, v některých podáních zase dosahující ataku garážového rocku. Obecně: něco úplně jiného, než co většině zejména bílého publika se slovem blues splývá: pětiminutová bleskurychlá kytarová sóla v dvanáctkové formě.

Po letech, kdy Švihálek nahrávky vydavatelství Fat Possum nasával jak houba a dospíval k poznání, že právě tenhle styl je pro něj to pravé, se v létě roku 2017 vydal na „pouť“ na jih USA do míst, která jsou s bluesovou hudbou spojena. A „zemi zaslíbenou“ našel právě v Severním Mississippi, v oblasti, kde je doma subžánr hill country blues.

Seznámil se tady nejen s lidmi okolo vydavatelství Fat Possum, ale hlavně s řadou místních muzikantů. Nejvíce to zajiskřilo s jedním z nemnoha bílých hudebníků této komunity, kytaristou Kennym Brownem, a s jednou z největších místních hvězd R. L. Boycem. Mužem, který sice žije životem běžného vesničana a v podstatě lidového muzikanta, ale zároveň zrovna toho roku aktuálního nominanta na cenu Grammy. Jemuž, mimochodem, nakonec ocenění „vyfoukli“ v bluesové kategorii milionkrát slavnější i bohatší Rolling Stones...

V další fázi se povedlo Švihálkovi zprostředkovat Boyceovi a Brownovi koncertování v České republice a o rok později byl pozván Kennym Brownem na festival Hill Country Picnic, kde si zahrál se svojí aktuální kapelou Band of Heysek.

A když už celé trio v oblasti bylo, domluvilo si nahrávání v jednom z místních legendárních studií ve Water Valley, které je úzce spojené s nahrávkami vydavatelství Fat Possum. Během dvou dní tady v podstatě bez jakýchkoli velkých příprav a kouzel kapela natočila dvě alba. Hvězdou prvního je R.L. Boyce a sekunduje i Kenny Brown, druhé je společným dílem kapely, jejímž hostem byl Kenny Brown (to by mělo vyjít na podzim).

Podle mýho

„Moc jsme nevěděli, co se vlastně bude dít, ale R.L. poté, co jsem mu zahrál nějakou věc, co jsem si myslel, že by mu mohla sedět, prohlásil: ‚Kdepak, hochu, uděláme to podle mýho.‘ A spustil svoje typické groove boogie rytmy, nádhernej zpěv. A zpíval moje texty, který si upravil po svým,“ popisuje Švihálek, jakým způsobem album Juke My Joint vzniklo.

Tedy v podstatě jako improvizace přímo na místě, jen s předem připravenými texty, které si ale zpěvák podle svého naturelu upravoval a frázoval podle vlastních potřeb. Kapela se ocitla v roli doprovazeče, ale velmi citlivého, dobře znalého specifičnosti hudby, kterou Boyce hraje a kterou po hudebnících požadoval.

Zmíněné hill country blues není jednoznačně daný styl, má svoje dost rozdílné odstíny. Ten, který je vlastní Boyceovi a který zní i z tohoto alba, sestává ze dvou přístupů. Jednak je postavený na minimalistických boogie figurách, podobných těm, které prosadil do obecného povědomí z jiné oblasti pocházející John Lee Hooker - taková je třeba nekompromisně se valící skladba Let Me Take You To My Place.

Druhý Boyceův přístup je dost podobný hudbě, kterou v oblasti hill country blues zosobňovala místní legenda Junior Kimbrough, tedy hudbě vykazující skoro až psychedelické rysy a ve své repetitivní struktuře schopné způsobit transovní zážitek. To je zde třeba případ devítiminutové písně One More Life To Live, jíž ovšem výrazem zpěvu dodává Boyce skoro až epický rozměr.

Někdo může oprávněně položit otázku, nakolik může tak specifickou hudbu, svázanou úzce s prostředím a jeho v podstatě folklorní atmosférou, reprodukovat kapela z povodí řeky Svratky. Autenticita je zde samozřejmě zastoupena v první řadě R. L. Boycem. Ale právě citlivý, nesmírně empatický, byť „naučený“ doprovod kapely Band of Heysek je nositelem onoho zmíněného příběhu, bez něhož by album sice fungovalo také, ale přišlo by o krásný bonus.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...