Něco je divně už od začátku. Ne proto, že Případ nevěrné Kláry diváka hodí rovnou do děje: to je poprvé a naposled, co publikum chvályhodně nevede za ručičku a dopřeje mu diváckou radost z rozšifrovávání, o co tady jde. To divné spočívá v tom, že tu člověk má mít před očima Prahu a její obyvatele – ale místo toho sleduje italskou telenovelu.
Případ nevěrné Kláry (1. upoutávka)
Rozšifrovat, že jde o realitu naprosto vykonstruovanou, se dá okamžitě a o hodně rychleji než jednomu trvá zorientovat se v ději. Ital Luca v domnělé Praze učí hudbu a po nocích melouchaří jako DJ. Protože chorobně žárlí na svou snoubenku Kláru, najme si soukromé očko Denise, aby ji přistihl in flagrante. Denis žije v otevřeném vztahu s Ruth, kde jeden druhého "nevlastní", ale přesto jejími zálety trpí. Myslí si proto na svou podřízenou Ninu. A pak je tu ještě chlapeček s akordeonem, který nechce odpovídat na otázky.
Divné se hned od začátku zdají dialogy. Postavy ve špatně nasazeném českém dabingu pečlivě deklamují úzkostlivě spisovné repliky, neustále se oslovují (nečeskými) jmény a tahají za uši knižními dialogy. Divné brzo začnou být reálie. Luca je zaměstnaný ve škole, jejíž školník stále postává před vchodem a říká na rozloučenou sbohem. Luca učí děti hudbu v tělocvičně. Luca jezdí do práce mopedem přes malebné úseky historického centra plné pěších zón, a obědvá ve Slavii. Luca s Klárou bydlí v luxusním apartmánu s výhledem na Vltavu, které by si nikdy nemohl dovolit. A tak to jde se všemi postavami. Až k mlčenlivému chlapečkovi s akordeonem.
Il Caso dell infedele Klara (italský trailer)
Dobře, Italové použili Prahu pouze jako kulisu (jakkoliv uskočí i do Benátek, kde si "české" postavy bůhvíproč objednávají whisky americkou angličtinu). Natočili v ní čistokrevnou telenovelu: nevěrohodný romantický příběh, který tahá vypjaté emoce až z paty. Luca "prožívá peklo", ale tváří se, jako by si zastřihl nehet. "Za naději dám cokoliv!" vykřikuje, podepíše detektivovi šek na tisíce eur a zhroutí se nad nefunkčním zapalovačem. Děj je zabydlený postavami, jež jsou vždy perfektně upravené, nebo naopak dramaticky rozvrkočené. Všechny ženské role hrají blonďaté klisničky s plnými rty. "Tvá laskavost je vzácná," vrká andělsky trpělivá Nina. "Láska je zapeklitá věc", "Takže to je sbohem?", "Neměli bychom chtít od života ještě něco víc?", znějí další památné repliky. Postavy se v touze o přesah odkazují k Dantemu, Kafkovi či Mileně Jesenské. Chlapeček mlčí.
Skutečným dnem jsou však scény jako ta, v níž Luca při demonstrativním ani ne pokusu o sebevraždu spadne z několika schodů, skončí v obvazech od hlavy k patě, sestřičky šeptají "Je zázrak, že to přežil!" a Klára zpytuje svědomí, načež noviny (!) píšou o chystané svatbě. Tady už absurdita nezná mezí.
Lucie Bílá: Zelený démon žárlivosti
HODNOCENÍ LN
|
Případ nevěrné Kláry má mnoho společných bodů s tuzemskou komedií Líbáš jako Bůh, počínaje písničkou od Lucie Bílé přes neustálé vyzvánění telefonu až po násilné konstruování romantických emocí ve vylhané realitě. Italové přihazují sérii sterilních erotických scén, ale ta skutečná pornografie leží jinde. Instantní vzrušení sociální realitou pro diváky nedosažitelnou a neživotně prostým půdorysem vztahů nabízí veškerá červená knihovna. Případ nevěrné Kláry o ně však usiluje tak neuměle, že padá i pod standardy tohohle žánru.
Michal Viewegh, podle jehož stejnojmenného románu film vznikl, za výsledek nemůže: na scénáři nemohl změnit ani písmeno. A dovoláme se snad odpovědnosti za takový blábol u italských tvůrců? Chlapeček dobře ví, proč mlčí, a uhýbá očima.
Případ nevěrné Kláry (oficiální trailer)
