RECENZE: Prověřování kouzla časosběru s Helenou Třeštíkovou. Rozšířit si okruh známých může být prospěšné

Portréty dvou žen, které v úterý a za týden představí Česká televize, začaly vznikat po prvním úspěchu režisérčiných Manželských etud v roce 1989. Helena Třeštíková se tehdy zaměřila na několik studentek střední zdravotnické školy a jejich osudy představila v roce 2001; patrně nejvýraznějším diváckým dojmem zůstala skutečnost, že jednou z mladých žen byla Ester Janečková, která si coby dcera chartistky zvolila zdravotnický obor víceméně jako nouzovou variantu, po maturitě vystudovala DAMU a posléze se stala známou moderátorkou. Jako výrazná osobnost se vyprofilovala i další ze studentek Karolína Sýkorová, která zdravotní školu rovněž moc studovat nechtěla a také z oboru záhy odešla a našla se v realitním byznysu.

Dokumenty Ester a Karolína teď režisérka společně s dcerou Hanou (která je v titulcích podepsána nejen pod produkcí, ale také pod režijní spoluprací) prezentuje po dalších bezmála dvou desetiletích a celkem po třiceti letech průběžného pozorování a zpovídání. 

Oba příběhy jsou pochopitelně v lecčem rozdílné, ale mají také dost společného: oba představují energické, cílevědomé ženy, za nimiž už něco zůstává (děti, opravený dům, pracovní výsledky) a jejichž názory jsou podepřené zkušenostmi, někdy i hodně bolestnými. A obě protagonistky si mimo jiné zanotují v dobře srozumitelném znechucení ze současného prezidenta Miloše Zemana a z předsedy vlády Andreje Babiše.

V tomto směru dokumenty plní své poslání, tedy předvést divákům konkrétní, relativně běžné a zároveň poutavé lidské příběhy a jejich prostřednictvím připomenout také vývoj společnosti (nebo alespoň jejího segmentu), obecnějších postojů k partnerství, rodičovství, kariéře nebo veřejnému životu. Samotný časosběr má svoji sílu a je zkrátka působivé sledovat proměnu člověka od teenagerky, kterou trápí, že si nemá zač koupit lístek na koncert kapely Erasure, po úspěšnou ženu, několikanásobnou matku a vyznavačku venkovského života.

Přesto se vkrádá otázka, podpořená některými obzvlášť „domáckými“ pasážemi v obou dokumentech: řekne nám tahle invaze do cizího soukromí něco víc, než když průběžně sledujeme životní osudy, partnerské peripetie, novostavby, děti a zvěřince svých vlastních přátel (nebo když chtě nechtě občas vyslechneme manželčin telefonický hovor s kamarádkou)?

Možná ano, třeba právě díky tomu, že si někdo dal tu práci a shrnul celkem dlouhý časový úsek do cca hodinové výpovědi (a kdyby byla o něco kratší, bylo by to ještě více ku prospěchu věci). Rozšířit si takto okruh svých „známých“ může být patrně v něčem užitečné. Přece jen ale ne tak, jako když ČT2 předvádí svým divákům někoho opravdu jiného, než jsou oni sami, a umožňuje jim tak výhled z pověstné „bubliny“.