Alice In Chains, kteří spolu s Nirvanou, Soundgarden a Pearl Jam na přelomu 80. a 90. let patřili ke čtveřici největších popularizátorů tzv. seattleské scény, grunge a také sludge metalu, stále nesou žánrovou štafetu. Dávno přitom dokázali, že to s reunionem myslí vážně. V roce 2005 obnovená kapela už funguje o rok déle, než vydržela její původní inkarnace. Prostřednictvím Rainier Fog „dorovnala“ i počet vydaných dlouhohrajících nahrávek.
  |
Album Rainier Fog je prvním od doby eponymního titulu Alice In Chains z roku 1995, které čtveřice točila převážně v „domovském“ Seattlu. Navíc ve stejném nahrávacím Studiu X, dříve známém pod názvem Bad Animals Studio.
Pravda, některé dotáčky vznikaly také v současném, mnohem slunnějším bydlišti kapelníka Jerryho Cantrella a spol. v Los Angeles. Další linky zpěvu a kytarová sóla zase zaznamenal producent Nick Raskulinecz (ověřený spolupracovník Alice In Chains, dále např. Rush, Korn či Rise Against) ve vlastním studiu v Nashvillu. Ale návrat do deštivých končin byl samozřejmě cílený. Nejen kvůli patřičně „ponuré“ atmosféře. Alice In Chains chtěli vzdát poctu svojí líhni. Potažmo žánru, který ze Seattlu vyšel, byť sami jsou na kdysi módní termín „grunge“ alergičtí.
„Než se to slůvko grunge objevilo, říkali nám třeba alternativní rock. Ale my vždycky přece sakra byli prostě rock’n’rollová kapela!“ vyjádřil se před časem jadrně jeden ze zakládajících členů, bubeník Sean Kinney.
Návrat na místo činu kapele jednoznačně prospěl. Deska je zatím nejpřesvědčivějším titulem comebackové sestavy, kde původního Cantrellova spolufrontmana Layneho Staleyho, který v roce 2002 zemřel na pravděpodobně záměrné předávkování drogou, nahradil zpěvák a kytarista William DuVall.
Těžké mlhy z vulkánu
P římo u dedikací seattleské scéně je titulní píseň Rainier Fog (Mlha z Rainieru), jejíž název naráží na jméno jedné z vůbec nejnebezpečnějších sopek světa Mount Rainier, z města dobře viditelnou. Je jasné, že nepůjde o veselý poslech.
„Text je takovou malou poctou tomu všemu, z čeho jsme vyšli, kamarádům ze skupin Soundgarden, Mother Love Bone, Mudhoney, Screaming Trees a Nirvana, všem těm triumfům a tragédiím, prožitým životům,“ řekl autor Jerry Cantrell o písni v rozhovoru pro časopis Rolling Stone.
Verš „sdílíme prostor, který je stále poloprázdný“ pak odkazuje na dva již nežijící členy Alice In Chains, krom Staleyho také na původního baskytaristu Mika Starra. William DuVall zase myslel při psaní textu Never Fade hned na několik zesnulých. Věnoval ho svojí babičce, ale také svému předchůdci v kapele Staleymu a navíc Chrisovi Cornellovi ze Soundgarden.
Neznamená to však, že by se album jenom hrabalo v minulosti. „So Far Under je o čelení totálním nesmyslům, o stavu naprosté naštvanosti, což ovlivnily jak osobní zkušenosti, tak dnešní dění ve světě,“ vysvětlil DuVall.
A neznamená to, že by se Alice In Chains omezili jen na Seattle. „The One You Know jsem napsal někdy v období kolem smrti Davida Bowieho, musel jsem na něj asi myslet. Riff je totiž ovlivněný Bowieho funkovou písní Fame. Ne, že byste slyšeli cokoliv okopírovaného z Fame, ale styl plíživého rytmického doprovodu mi připadá trochu jako metalová verze toho samého pocitu,“ domnívá se Cantrell.
Odlehčení bychom hledali marně, ale tak to má být. Hudba skupiny Alice In Chains a vůbec představitelů seattleské scény přece vždy fungovala jako vykřičení frustrací, katarze. Spíše příjemně překvapí, jak výlev hořkosti a návrat k mladickému „rebelantství“, ať už s příčinou nebo bez příčiny, ať už aktuálnímu nebo ve vzpomínkách, působí v podání dnešních padesátníků pořád důvěryhodně.
Alice In Chains: Rainier Fog Vydalo BMG 2018 Celkový čas 53:21 |
