RECENZE: Ryby, lidé, chobotnice. Dokumenty na Netflixu podněcují zájmy o ekologii i hlavonožce

Nejpopulárnější streamovací platforma Netflix o sobě dává vědět také prostřednictvím dokumentů. V současnosti nabízí dva tituly o chování člověka k podmořskému světu, které vzbuzují velký divácký zájem. Snímek Moje učitelka chobotnice jako dojemný, pozitivní, intimní záznam o „přátelství“ muže a hlavonožce a také jako jeden z aktuálních oscarových favoritů. Titul Seaspiracy jako kontroverzní odhalení nemožnosti udržitelného rybolovu a dlouhých prstů rybářského průmyslu.

V obou filmech sledujeme osobní odyseu muže, jenž se většinu života věnuje dokumentům o zvířatech. Ve snímku Moje učitelka chobotnice to je Craig Foster, padesátník z Jihoafrické republiky, který před nějakou dobou řešil osobní krizi. Tu divákům popíše jen vágně, a jeho osobní příběh tu tak vyznívá jako nadbytečný rámec. Foster jako by tvůrce (debutující režisérku Pippu Ehrlichovou a zkušenějšího Jamese Reeda) moc hluboko k sobě nepustil.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

Všechny jeho promluvy, i ty přímo na kameru, působí velmi připraveně. Co se svého lidského protagonisty týče, film místo vrstevnatého portrétu moderního člověka, kterého příroda naučila být trpělivý a vážit si okamžiků, poskytuje jen povrchní psychologizování a sentimentální moudra, doprovázená hollywoodsky návodnou hudbou.

Naštěstí hlavním hrdinou snímku není člověk, jenž vše vypráví, ale chobotnice obecná, asi 25 centimetrů velký živočich, kterého Foster jednou potkal pokrytého lasturami při potápění nedaleko Kapského Města. Na stejné místo se pak více než rok každý den vracel. A poznal při tom nejen, proč se chobotnice schovává do mušlí, ale i jak si poradí s útokem žraloka, jak loví i co vlastně dělá během dne. Muž navíc s hlavonožcem navázal určitý vztah. Poté, co si chobotnice na jeho přítomnost zvykla, začala ho sama zkoumat, i pomocí doteku svých chapadel.

Jak přesně rozhodnutí trávit každé ráno potápěním a posedlost chobotnicí Fosterovi pomohly vyřešit vztah s rodinou, se nedozvíme, zajímavější jsou tu však stejně poznatky z podmořského života. Film strhává svými nádhernými a detailními podmořskými záběry a unikátním přístupem k roztomilé, obdivuhodně schopné chobotnici, k níž si za hodinu a půl i obecenstvo plynule vytvoří silný emocionální vztah. Nově nabytý respekt k tomuto druhu pak přirozeně vede k ekologickému poselství o ochraně podmořského světa.

K němu nabádá i Seaspiracy, tento dokument ovšem publikum neobtáčí chapadlem dojetí a pozitivity, ale napichuje ho na háček nedůvěry v instituce odhalováním kruté lidské mašinerie vraždící ryby, ničící moře, a tím i planetu. Seaspiracy s viditelným zápalem provází (i režíruje) mladý Brit Ali Tabrizi, který se původně zajímal o to, jak může odstraněním jednorázových plastů pomoci oceánům. Nakonec pochopil, že mořští živočichové čelí mnohem vážnějším problémům. Především nadměrnému rybolovu, který se podle tvůrců a jimi zpovídaných expertů nedá regulovat.

Seaspiracy je v podstatě volným pokračováním dokumentu Cowspiracy, který se zabýval negativním dopadem živočišné výroby na ekologii a kritizoval různé nevládní organizace, že o tom nemluví. Novinka, na níž se režisér Cowspiracy Kip Andersen podílel jako producent, říká to samé o lovu a produkci ryb. Pokud jste se po zhlédnutí filmu o průmyslovém chovu krav stali pescetariány, Seaspiracy z vás udělá čisté vegetariány. Aspoň to je neskrývané přání jeho tvůrců, podložené argumenty několika ekologických aktivistů, včetně ceněné americké oceánografky Sylvie Earlové.

Tabriziho film má podobu někdy až nuceně thrillerové, subjektivní investigativní reportáže, která putuje od jednoho šokujícího a skličujícího odhalení k druhému, rozrušuje otřesnými záběry na zabíjení velryb, delfínů a dalších druhů a v níž na kameru chtějí vystupovat skoro jen lidé se stejným názorem, kteří po hodině a půl deprimujícího ukazování korupce a bezohlednosti náhle vyzvou k naději – a omezení konzumace ryb. 

Společnosti, jejichž image ve snímku utrpí, se už ozvaly s nesouhlasnými obecnými prohlášeními. Seaspiracy působí ve své agitaci poměrně přímočaře, filmařsky i obsahově, a jeho hodnocení tak dost ovlivní divákův vlastní vztah k ekologii a zvířatům. Jeho vášnivé nabádání k větší zodpovědnosti a prověřování by však mohlo platit obecně.