Pondělí 25. října 2021, svátek má Beáta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Samorost a jeho klon. Antonín Kratochvíl má v dokumentu o čem vyprávět

Kultura

  5:00
PRAHA - Portrét světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla a jeho syna Michaela přináší vrstevnatý pohled na cestu nekompromisního tvůrce rozbolavělým světem.

Devatenáct let se neznali. Michael Kratochvíl (vlevo) se stal fotografem stejně jako jeho otec Antonín. foto: AEROFILMS

Dvě věci jsou v dokumentu Andrey Sedláčkové naprosto fascinující: nezaměnitelné fotografie Antonína Kratochvíla a jeho podoba se synem Michaelem. Snímky Antonína Kratochvíla zachycují převážně místa bolesti a utrpení, válečné konflikty nebo pozůstatky po černobylské katastrofě; jdou až k jádru, neuhýbají pohledem, zároveň se ale dokážou dívat i mimo hlavní osu a zobrazit esenci události skrze odzbrojující detail.

Fotografie Antonína Kratochvíla.
Portrét vytvořený Antonínem Kratochvílem.

A jeho podoba se synem je taková, že může v úvodu dokumentu Michaela směle představit jako svůj klon. Je to samozřejmě nadsázka, Michael Kratochvíl je svébytná osobnost s vlastní životní cestou, ale i v tom se vlastně svému otci podobá. Na první pohled a poslech však zaujmou zjevnější znaky: Michael jako Antonín nejen vypadá, ale má i stejnou dikci nebo chůzi. Kromě toho, že je snímek Andrey Sedláčkové cenný jako filmový dokument, jde také o význačný příspěvek do debaty o významu genů či naopak výchovy pro vývoj lidské osobnosti: otec a syn se totiž poprvé setkali, až když bylo Michaelovi devatenáct let. Do té doby Michael Antonína nejen neznal, ale dokonce si dlouho myslel, že je jeho otec mrtvý.

Cizinecká legie i fotografie celebrit

Podivuhodný příběh otce a syna, kteří se i tak dokázali sblížit a najít k sobě cestu skrze společnou práci, nabízí originální perspektivu pro portrét jednoho z nejvýznamnějších světových fotografů, o nějž tu pochopitelně především jde.

MŮJ OTEC ANTONÍN KRATOCHVÍL

Režie: Andrea Sedláčková

Premiéra 4. 6.

Kratochvílův příběh zrcadlí bouřlivé dějiny českého 20. století – od raného dětství stráveného s rodiči ve vyhnanství pracovního tábora ve Vinoři, přes „třídní boj“ zuřící v pražském činžáku a tajné zprávy, které o Antonínovi už coby o adolescentovi sbírala policie, po jeho rozhodnutí opustit vlast i přesto, že tu měl manželku a nenarozeného syna. A připomíná neméně bouřlivý vývoj ve světě: od zocelujícího pobytu v utečeneckém táboře v rakouském Traiskirchenu přes pobyt ve Švédsku, kde mladý dobrodruh skončil za mřížemi, drsnou službu ve francouzské cizinecké legii, z níž nakonec uprchl, až konečně po nalezení životního a tvůrčího naplnění v reportážní fotografii z válečných konfliktů. Tomuto zacílení ale předcházel ještě významný umělecký vývoj – studium na prestižní škole v Amsterodamu a po přesunu do USA celá intenzivní kariéra vyhledávaného fotografa osobností showbyznysu.

Antonín Kratochvíl má o čem vyprávět, ale jeho syn Michael také: jeho postřehy a vhledy otcovu osobnost představují v jiném světle a poněkud relativizují Antonínovu drsňáckou stylizaci. A také se ukazuje, že zatímco Antonín Kratochvíl jako umělec nedělá kompromisy, v osobním životě je mnohem méně jistý a sebevědomý. Sám Antoním Kratochvíl nakonec klade svou tvorbu a své vztahy na misky vah, a to (alespoň v tu chvíli) s celkem jednoznačným výsledkem.

Poněkud rozpačitý je dokument snad jen v pasáži věnované nepříjemnému tématu obvinění Antonína Kratochvíla ze sexuálního obtěžování, které se objevilo před dvěma lety a kvůli němuž fotograf opustil slavnou agenturu Sedm, kterou kdysi spoluzakládal. Jako obvykle v takových případech se tu závěr činí obtížně, jakkoli silně mohou promlouvat sympatie. Nicméně ani v jiných záležitostech není cílem dokumentu dobrat se pevných faktů – spíše ukázat, jak sám protagonista vzlety a pády ve svém životě reflektuje. I to jej činí nenapodobitelnou osobností.

PO FILMU NA VÝSTAVU

Výstavu fotografií Antonína a Michaela Kratochvílových, které vznikly v průběhu natáčení filmu, představuje Leica Gallery Prague. Jde o historicky první velkou společnou výstavu otce a syna Kratochvílových. Oba své filmové putování samostatně dokumentovali, portrétovali sebe navzájem a reportážně zachycovali místa, kde se natáčelo. Na snímcích zaznamenali cestu do apokalyptického Černobylu i „rodinný výlet“ k uprchlickému táboru v Traiskirchenu či zákoutí v New Yorku, které Antonín používal pro portrétní fotografie.

Autor:

Syndrom Petra Pana. Proč někteří muži nikdy nedospějí a žijí jako paraziti

Premium V každém chlapovi zůstává kousek kluka, ale musí to být právě jen ten kousek. Pokud muž nechce vyrůst a převzít...

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Mohlo by vás zajímat