Úterý 21. září 2021, svátek má Matouš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Samorost a jeho klon. Antonín Kratochvíl má v dokumentu o čem vyprávět

Kultura

  5:00
PRAHA - Portrét světoznámého fotografa Antonína Kratochvíla a jeho syna Michaela přináší vrstevnatý pohled na cestu nekompromisního tvůrce rozbolavělým světem.

Devatenáct let se neznali. Michael Kratochvíl (vlevo) se stal fotografem stejně jako jeho otec Antonín. foto: AEROFILMS

Dvě věci jsou v dokumentu Andrey Sedláčkové naprosto fascinující: nezaměnitelné fotografie Antonína Kratochvíla a jeho podoba se synem Michaelem. Snímky Antonína Kratochvíla zachycují převážně místa bolesti a utrpení, válečné konflikty nebo pozůstatky po černobylské katastrofě; jdou až k jádru, neuhýbají pohledem, zároveň se ale dokážou dívat i mimo hlavní osu a zobrazit esenci události skrze odzbrojující detail.

Fotografie Antonína Kratochvíla.
Portrét vytvořený Antonínem Kratochvílem.

A jeho podoba se synem je taková, že může v úvodu dokumentu Michaela směle představit jako svůj klon. Je to samozřejmě nadsázka, Michael Kratochvíl je svébytná osobnost s vlastní životní cestou, ale i v tom se vlastně svému otci podobá. Na první pohled a poslech však zaujmou zjevnější znaky: Michael jako Antonín nejen vypadá, ale má i stejnou dikci nebo chůzi. Kromě toho, že je snímek Andrey Sedláčkové cenný jako filmový dokument, jde také o význačný příspěvek do debaty o významu genů či naopak výchovy pro vývoj lidské osobnosti: otec a syn se totiž poprvé setkali, až když bylo Michaelovi devatenáct let. Do té doby Michael Antonína nejen neznal, ale dokonce si dlouho myslel, že je jeho otec mrtvý.

Cizinecká legie i fotografie celebrit

Podivuhodný příběh otce a syna, kteří se i tak dokázali sblížit a najít k sobě cestu skrze společnou práci, nabízí originální perspektivu pro portrét jednoho z nejvýznamnějších světových fotografů, o nějž tu pochopitelně především jde.

MŮJ OTEC ANTONÍN KRATOCHVÍL

Režie: Andrea Sedláčková

Premiéra 4. 6.

Kratochvílův příběh zrcadlí bouřlivé dějiny českého 20. století – od raného dětství stráveného s rodiči ve vyhnanství pracovního tábora ve Vinoři, přes „třídní boj“ zuřící v pražském činžáku a tajné zprávy, které o Antonínovi už coby o adolescentovi sbírala policie, po jeho rozhodnutí opustit vlast i přesto, že tu měl manželku a nenarozeného syna. A připomíná neméně bouřlivý vývoj ve světě: od zocelujícího pobytu v utečeneckém táboře v rakouském Traiskirchenu přes pobyt ve Švédsku, kde mladý dobrodruh skončil za mřížemi, drsnou službu ve francouzské cizinecké legii, z níž nakonec uprchl, až konečně po nalezení životního a tvůrčího naplnění v reportážní fotografii z válečných konfliktů. Tomuto zacílení ale předcházel ještě významný umělecký vývoj – studium na prestižní škole v Amsterodamu a po přesunu do USA celá intenzivní kariéra vyhledávaného fotografa osobností showbyznysu.

Antonín Kratochvíl má o čem vyprávět, ale jeho syn Michael také: jeho postřehy a vhledy otcovu osobnost představují v jiném světle a poněkud relativizují Antonínovu drsňáckou stylizaci. A také se ukazuje, že zatímco Antonín Kratochvíl jako umělec nedělá kompromisy, v osobním životě je mnohem méně jistý a sebevědomý. Sám Antoním Kratochvíl nakonec klade svou tvorbu a své vztahy na misky vah, a to (alespoň v tu chvíli) s celkem jednoznačným výsledkem.

Poněkud rozpačitý je dokument snad jen v pasáži věnované nepříjemnému tématu obvinění Antonína Kratochvíla ze sexuálního obtěžování, které se objevilo před dvěma lety a kvůli němuž fotograf opustil slavnou agenturu Sedm, kterou kdysi spoluzakládal. Jako obvykle v takových případech se tu závěr činí obtížně, jakkoli silně mohou promlouvat sympatie. Nicméně ani v jiných záležitostech není cílem dokumentu dobrat se pevných faktů – spíše ukázat, jak sám protagonista vzlety a pády ve svém životě reflektuje. I to jej činí nenapodobitelnou osobností.

PO FILMU NA VÝSTAVU

Výstavu fotografií Antonína a Michaela Kratochvílových, které vznikly v průběhu natáčení filmu, představuje Leica Gallery Prague. Jde o historicky první velkou společnou výstavu otce a syna Kratochvílových. Oba své filmové putování samostatně dokumentovali, portrétovali sebe navzájem a reportážně zachycovali místa, kde se natáčelo. Na snímcích zaznamenali cestu do apokalyptického Černobylu i „rodinný výlet“ k uprchlickému táboru v Traiskirchenu či zákoutí v New Yorku, které Antonín používal pro portrétní fotografie.

Autor:

Talent funguje, když se nastartuje v mozku. Odemkněte ho, radí Jan Mühlfeit

Premium Dvaadvacet let pracoval ve firmě Microsoft po boku Billa Gatese. V byznysu se dostal na vrchol, ale také zažil strmý...

„Očkovat sa nechcu, je v tom sajrajt.“ Reportáž z obce, kde odmítají vakcínu

Premium Vyškovec je obec, kde se nejméně lidí z celé země nechalo očkovat proti koronaviru – jen necelých sedmnáct procent. V...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Mohlo by vás zajímat