RECENZE: Terapeutická barabizna. Luxusní mlýnek jménem Vzpomínky na Itálii mele naprázdno

Matka Micheála Richardsona Natasha Richardsonová zemřela před jedenácti lety po pádu na lyžích, když mu bylo třináct let. Také matka postavy, kterou Micheál hraje, je už dlouho po smrti – zemřela při autonehodě, když Jack sotva začal chodit do školy, takže si na ni už ani nepamatuje. Byla to Italka a v jejím rodném Toskánsku tehdy také celá rodina bydlela. Po tragické události se Jackův britský otec Robert, do té doby úspěšný výtvarník, odstěhoval se synem do Londýna. Tam nejenže nenavázal na svou dosavadní skvělou kariéru, ale také se s Jackem úplně odcizil.

Romantické příležitosti

Začátek filmu Vzpomínky na Itálii zastihuje Jacka coby úspěšného galeristu; galerie ovšem patří rodině jeho manželky, s níž se právě rozvádí. Jack chce galerii odkoupit, a proto by rád prodal dům v Toskánsku, který spoluvlastní se svým otcem. A tak se společně vydávají na cestu, aby po dlouhých letech vstoupili do domu, kde kdysi ještě jako šťastná rodina žili.

Jak to s otcem, synem a jejich barabiznou dopadne, je nabíledni. Obrovský dům se sice rozpadá, ale zároveň například z kohoutku teče voda a stačí jen trochu úsilí a dopomoci místních řemeslníků a záhy je z něj přepychové sídlo, o které se budou kupci přetahovat. Samozřejmé je i to, že britští osadníci mají v hodnotě svého nostalgického pobytu zahrnuty i romantické příležitosti pro každého. Na Jacka už čeká sličná majitelka pizzerie Natalia (Valeria Bilellová), která kromě toho, že skvěle vaří a zásobuje svými výtvory celý kraj, také jezdí ve stylovém italském veteránu – a jaká náhoda, též se právě rozvádí. Má malou holčičku, o niž se nechce nechat připravit, neboť ta je pro ni vším. Jak se ale ukáže, kousek místa ve svém srdci ještě pro mladého Brita rezervovaný má.

Pro Roberta, který se zpočátku (asi tak tři minuty) tváří jako morous, ale pak se z něj vyklube ohromný sympaťák, pouze sužovaný zlými vzpomínkami, je připravena britská realitní agentka Kate (Lindsay Duncanová), jež má za úkol dům prodat. Do kouzelného Toskánska pochopitelně odešla, aby tu začala nový život. Roberta zpočátku nemůže vystát, ale co se škádlívá, to se rádo mívá, jak také jinak.

Tajná komnata

Dojít musí i na veliké vyříkávání mezi otcem a synem. Ukáže se, že dům je zřejmě tak velký, že Jack, ač jej v průběhu generální rekonstrukce musel prošmejdit skrznaskrz od přízemí po půdu, nikdy nepronikl do tajné komnaty, kam truchlící Robert kdysi ukryl vzpomínky na jeho matku. Spolu s dveřmi do tohoto podivuhodného pokoje se otevřou i stavidla emocí a konečně může dojít na tolik očekávané vypořádání se s tragédií.

Vzpomínky na Itálii jsou ušité podle úplně stejného střihu, od něhož si slibují úspěch i tvůrci českých romantických komedií, jako jsou nedávno rozmnožené Bobule. V případě hořkosladkého filmu, který coby svůj celovečerní režijní debut natočil anglický herec James d’Arcy (hrál například ve filmech Atlas mraků, Dunkerk nebo Avengers: Endgame), má výsledná konfekce možná trochu slušivější fazonu, což je dáno její britsko-italskou proveniencí a obsazením, ale na její hodnotě to mnoho nemění.

Micheál Richardson má docela slušné herecké vlohy a jeho otec Liam Neeson právem patří mezi světovou hereckou elitu, a tak ani jejich interakce ve Vzpomínkách na Itálii nenutí diváky zalézt pod sedačku. Je to ale luxusní mlýnek, který mele vesměs naprázdno. A jakkoli je jejich skutečný rodinný osud bez debaty smutný a hodný soustrasti, jeho použití v konstrukci tohoto na efekt zbudovaného kýče budí smutek jiného druhu a pachuť z citového vydírání.