RECENZE: Tlumočník. Syn nacisty začíná pouť za zhroucením svého světa

Titulním hrdinou filmu je osmdesátiletý tlumočník Ali Ungár, slovenský Žid, jehož rodiče byli zavražděni za druhé světové války. Až na sklonku života se Alimu dostane do rukou kniha pamětí někdejšího důstojníka SS, Rakušana, který na Slovensku velel a smrt Aliho rodičů má na svědomí. Přestože je Ali od pohledu mírumilovný introvert, toto odhalení v něm vzbudí takové rozhořčení, že se vydá do Vídně a nejspíš by byl ochoten dnes již stařičkého esesáka Graubnera zastřelit. Nalezne však jenom jeho syna Georga, sedmdesátiletého bývalého učitele, který jej poměrně stroze vyprovodí. Aliho pomsta tak končí neslavně, pouze Graubnerovi vyškrábe na poštovní schránku hákový kříž.

V obou mužích ovšem setkání zanechá nezodpovězené otázky, které je přimějí se znovu sejít – a nejen to, rovnou vyrazit na cestu po Slovensku, na místa, odkud Georgův otec kdysi svému malému synovi posílal láskyplné dopisy a kde dal zavraždit, spolu s mnoha dalšími, Aliho rodiče. Iniciátorem cesty je bodrý Georg, který si zasmušilého a zprvu ne ochotného Aliho najme jako tlumočníka. Syn nacistického zločince (a ta skutečná hlavní postava tohoto filmu) se vydává na nebezpečnou cestu do míst ve své rodinné historii, která celý život odmítal zblízka vidět. Pouť, která musí nutně skončit zhroucením jeho světa, začíná jako sebevědomý bonviván, který má nad utrápeným mužíčkem vedle sebe jasnou převahu. Postupně se však s Alim nejen upřímně spřátelí, ale také naplno pocítí tíhu viny svého otce. Pátrání v archivech a setkání s ještě žijícími pamětníky nebo jejich potomky ovšem ukáže i jiné věci: že zločiny na Židech na Slovensku nepáchali jen nacisté z Německa či Rakouska a že i mnozí tamní obyvatelé se dodnes marně snaží přehlušit špatné svědomí.

Blahodárný prvek náhody

RECENZE: Tátova volha. Divácky přívětivý film s těžkou nohou na plynu

Režiséra Martina Šulíka inspirovala kniha Mrtvý v bunkru (česky vyšla v roce 2007) rakouského novináře a spisovatele Martina Pollacka, který popisoval vztah k otci, veliteli zvláštních oddílů SS, jenž koncem roku 1944 působil v okolí Ružomberku a dal tam zavraždit několik desítek civilistů. „V okolí Ružomberku jsem strávil dětství a mnohé příběhy jsem znal. Vyprávěl jsem o tom Markovi (scenárista Marek Leščák – pozn. red.) a oba nás zaujala situace, v níž se syn snaží pochopit otcovu temnou minulost,“ říká režisér Martin Šulík.

Příběh, který vznikl, není tak docela bez problémů. Především nejspíš donutí většinu diváků počítat –a porovnávání letopočtů a věku hrdinů s tím, co se o nich dozvídáme, vychází opravdu jen s přimhouřeným okem. Film zastihl své postavy vskutku na poslední chvíli a to, že se začaly o svou dávnou historii tak intenzivně zajímat až nyní, není úplně uspokojivě vysvětlené. Na druhé straně snímek do jisté míry vypráví právě o tom – že právě teď máme ještě šanci potkat poslední pamětníky, kteří nás autenticky propojují s událostmi, jež se v našem životním prostoru děly a nepříjemně se podobají tomu, co se aktuálně děje jen kousek odtud.

Z přílišného schématu (přepjatou pointu, k níž film dospěje, by uvážlivý dramaturg nejspíš škrtnul) vymaňuje příběh blahodárný prvek náhody – tvůrci nejprve absolvovali podobnou cestu jako jejich hrdinové a do scénáře pak vtělili i své zážitky. Výrazným kladem snímku jsou herecké výkony Petera Simonischeka, Jiřího Menzela, Zuzany Mauréry, která hraje Aliho ráznou dceru, i dalších. Rakušan Peter Simonischek, hvězda filmu Toni Erdmann, si i zde zachoval něco z hulvátské povahy své slavné role, ale vývoj postavy přesvědčivě podřídil novému úkolu. Jiří Menzel, který narychlo, a přesto spolehlivě nahradil původně obsazeného Juraje Herze, působí autenticky zejména v pasážích, kdy hovoří se svým protějškem úsměvnou, gramaticky korektní, ale slovansky vyslovovanou němčinou. Když dojde na slovenštinu, která má být jeho mateřštinou, už je Aliho „odříkávání“ textu lehce na překážku. Oběma hercům se v každém případě podařilo dodat vztahu svých postav věrohodnou dynamiku a pomoci tak divákům přijmout sdělení, které se jim tvůrci snaží předat.