Hořká moralita režisérky Małgorzaty Szumowské Tvář není zrovna reklamou na polskou upřímnost, toleranci nebo vkus. Vedle skutečné transplantace obličeje, k níž došlo v roce 2013 v Gliwicích, inspirovala režisérku k natočení tohoto snímku také megalomanská stavba největší sochy Krista na světě, dokončená v roce 2010 u městečka Świebodzin.
RECENZE: Po čem muži touží. Smějeme se ovulaci a ženám za volantem |
Ve fiktivním příběhu se právě při budování takové sochy stane neštěstí, při němž přijde mladý dělník Jacek (Mateusz Kościukiewicz) o obličej. Úspěšná transplantace mu sice zachrání život a do značné míry i vizáž, přesto se on i jeho okolí musí vyrovnávat s výzvami, na něž nebyli připraveni. Jen málokdo, pokud vůbec někdo, vyjde z takové konfrontace se ctí.
  |
Přehlídka Be2Can Snímek Tvář měl premiéru na letošním Berlinale, kde získal Velkou cenu poroty. Vedle běžné distribuce se bude promítat také v rámci přehlídky Be2Can, která představuje výrazné snímky z festivalů v Berlíně, Cannes a Benátkách. Přehlídku hostí od 3. do 9. října pražská kina Lucerna, Evald, Atlas a Pilotů a biografy v dalších 19 městech České republiky. Pátý ročník Be2Can uvede deset českých premiér včetně snímku japonského režiséra Hirokazu Kore'edy Zloději, jenž získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Výrazně se letošní ročník zaměří také na současnou německou kinematografii. |
Jacek je ve své rodině i v celé nevelké obci ještě před úrazem považován za černou ovci: vyznává heavy metal, bouří se proti konvencím (což ale ještě neznamená, že nechodí do kostela...) a plánuje společný život s temperamentní Dagmarou. Ani o těchhle dvou se nedá říci, že by měli kdovíjak dokonalý charakter (i Jacek se rád zasměje rasistickému vtipu), ale jejich sklon k rebelství a snaha vymknout se z dusného a přízemního prostředí z nich přece jen dělá ty nejsympatičtější osoby široko daleko. Jejich rozjívená láska se zdá být něčím ryzím, co by je mohlo vysvobodit z všeobecné zavadlosti. Tragická událost však všechno změní. Po krátkém období, kdy je Jacek díky úspěšné operaci celebritou, přichází všednodenní obtíže. Vyjde najevo, že péče o Jacka bude stát spoustu peněz a také osobního nasazení jeho blízkých. Nejvíce síly v sobě najde Jackova sestra, která se za bratra bije jako lvice – bohužel ne vždy ve správných bitvách. Selhávají pokrytecké státní úřady i farnost, jež je sice naoko s Jackem solidární, ale ochota skutečně pomoci je mizivá. Dojde dokonce na vymýtání ďábla, když Jackova vlastní matka nabude dojmu, že cizí tvář změnila jejího syna k horšímu a učinila jej ještě vzpurnějším, než byl předtím. Za to ovšem nemůže ďábel, ale zejména ztráta Dagmařiny lásky – něco, co Jacek nedokáže a odmítá pochopit. I tahle zdánlivá jistota však byla relativní, ukazuje autorka nemilosrdně. A do hry vstoupí i chapadla komerce, když Jacek dostane nabídku stát se „tváří“ reklamní kampaně.
Na filmu Tvář je skvělé, že se neuchyluje k rozhořčeným výčitkám nebo prvoplánové satiře. Małgorzata Szumowská své políčky do tváře polské společnosti uštědřuje elegantně, často vtipně, a dokonce poeticky. Z centra společensko-kritické obžaloby nemizí lidská rovina, tragický a dojemný příběh Jackovy osudové proměny. Velký podíl na tom má Jackova unikající láska v podání herečky Małgorzaty Gorolové.
Režisérka svou výpověď o všeprostupující krizi identity podává v záběrech, jež kameraman Michał Englert záměrně částečně rozostřuje a směřuje tak pozornost diváků i mimo střed obrazu. Také to Tvář učí své publikum: vidět věci, před nimiž bychom jinak uhnuli očima.
Tvář Polsko 2018 Režie: Małgorzata Szumowská Kamera: Michał Englert Hrají: Mateusz Kościukiewicz, Małgorzata Gorolová ad. Premiéra 20. 9. |
