Úterý 17. května 2022, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Ty boty nejsou moje. Mezipřistání je nuda, šeď a pojednání stále o tom samém

Kultura

  12:00
PRAHA - Pseudonymní Matěj Hořava, ročník 1980, vydal v brněnském Hostu svou druhou knihu: Mezipřistání. Podobně jako v té první, ceněné Pálence (2014), jde o soubor drobné prózy, provázaný jednak mírně exotickou lokalitou, jednak postavou vypravěče, který se v daném místě snaží aspoň trochu usebrat, vyjasnit si v základních tazích svou pozici ve světě. Moc mu to nejde: ani tehdy v rumunském Banátu, ani teď v gruzínském Tbilisi.

Marnost člověka. Po Rumunsku zamířil Matěj Hořava do Gruzie. I tady se snaží usebrat. foto: HOST

Hořava, stejně jako jeho vypravěč, je učitel češtiny. Takže jazyk je v jeho psaní důležitý. Ta nervní, trhaná a rozostřená řeč, zmítaná nepřestajnou chutí hlavního hrdiny vyvanout: nejdřív emočně, pak rozumově, a nakonec komplet. Celý jeho život je takový trhaný, potrhaný, roztrhaný. Prchá z rodného severu Čech pryč – do exilu. A v cizím místě pak utápí v nejrůznějších alkoholech svůj pocit vesmírné nicoty, zoufalé prázdnoty života, marnosti člověka i světa. Chlast teče v novince proudem. Co chlast, nejrůznější druhy chlastu: pivo, víno, pálenky. Pití spouští komunikaci, pití brzdí nežádoucí myšlenky, pití mění emoce, pití vytahuje na světlo zasuté kusy minulosti. Rodiče, vztahy, krajina.

Hořavův vypravěč je ale muž bez vlastností, bez domova; žije v cizotě, nevidí smysl, zítřek; motá se realitou od jednoho místa a člověka k jinému místu a člověku. Občas promluví, spíš mlčí. Jenže to motání není vývojové, je spíš zacyklené. Z těch textů jde nakonec hlavně o zoufalství. Dost stereotypní zoufalství.

Mezipřistání je próza existencialistického typu. Je v ní víc Camuse než Sartra, víc hledání odpovědi na otázku, proč se nezabít, než stopování možných cest ke svobodě. Hned ta první věta: „Ty boty nejsou moje…“ Podobně Mersault v Cizinci: nulový vztah ke všemu. K matce, milence, zavražděnému Arabovi na pláži. Pasivita, trpnost a na rubu tichá bolest, kterou nelze sdílet. Proto je hrdina, ať ten Hořavův, nebo Camusův, nekonečně sám: bez boha, bez domova, bez sebe.

O jednom pocitu

Něco podstatného se totiž tam venku zhroutilo, sesulo k zemi, zmizelo: jistota, řád, hierarchie. Objekt je ze hry, a poslední, kdo drží karty, je roztřesený subjekt – zmožený svobodou, která je k nesnesení, horší než otroctví. Proto Hořavův vypravěč prchá do Banátu nebo Tbilisi, protože tady lze ještě nahmatat poslední zbytky nějakého boha. Gruzínština je možná andělský jazyk.

Hořavův hrdina je v prvotině i druhotině vždycky samotář, minimalista. Nejlíp si rozumí s těmi svého druhu, pochroumanými, rozvrácenými existencemi, které ještě doutnají, ale brzy zhasnou. Mezipřistání nabízí jejich galerii. Jenže těch exponátů, nakonec modelovaných dost stereotypně, je nějak moc. Kniha nemá příběh, který by se někam vinul, ať k vysvobození, nebo konečnému krachu. Ta kniha opakuje, nabízí varianty. Kdyby byl Matěj Hořava stejně minimalistický jako jeho hrdina, vyházel by z Mezipřistání celou řadu zastávek. Jenže nevyházel. Výsledkem je únava a šeď. Místy sice básnivá, místy jazykově docela vynalézavá, ale pořád o tom samém. O jednom pocitu. O jednom pocitu. O jednom pocitu…

MATĚJ HOŘAVA: MEZIPŘISTÁNÍ

Host, Brno 2020, 136 stran

Autor:

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Češi řeší, čím topit. Proč bychom se neměli zbavovat plynového kotle?

Premium Plynu pro domácnosti by mělo být dosti při přerušení dodávek z Ruska. Nedostatkový plyn sice zdražuje, ale rychlý...

I vysokoškolák může být blbý, říká obávaný lovec z Novy Doktor Vševěd

Premium Na úspěchu televizní soutěže Na lovu má Jiří Martínek velký podíl. Diváci žasnou nad jeho znalostmi. On žasne taky –...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat