Pátek 28. ledna 2022, svátek má Otýlie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

RECENZE: Zloději. Působivý snímek, který dojal Cannes

Kultura

  18:00
PRAHA/CANNES - Nejsou příbuzní, žijí mimo zákon, a přece tvoří příkladnou rodinu. Křehký příběh ze současného Japonska zvítězil na festivalu v Cannes a nyní je k vidění také v českých kinech.

Rodinné foto. Hrdinové filmu Zloději spolu žijí v lásce a harmonii, na živobytí si ale vydělávají krádežemi a ve skutečnosti ani nejsou příbuzní. foto: REPRO LN

Snímek japonského režiséra Hirokazu Kore’edy minulý týden v Praze zahájil přehlídku Be2Can a nyní přichází do širší distribuce, kde už si porozumění s českými diváky vyzkoušely dva předchozí režisérovy snímky – Naše malá sestra (2015) aPo bouři (2016). V obou jsou ústředním tématem rodinné vazby – jejich narušení i navazování a léčení. Cestu ke snímku Zloději ovšem Hirokazu Kore’eda započal ještě dříve, především ve filmech Nobody Knows (2004) a Jaký otec, takový syn (2013).

Hlavní hvězda večera, japonský režisér Hirokazu Kore’eda, s trofejí za film...
Hlavní cenu filmového festivalu v Cannes Zlatou palmu letos získal snímek...

Všechny tyto Kore’edovy civilně laděné a zároveň trochu zvláštní příběhy, které by se daly ve zkratce vyjádřit novinovou notickou (a někdy tam také mají původ), se tážou po tom, kdo a co tvoří rodinu a proč je rodina tak důležitá. Filmem Zloději (nebo také Une affaire de famille – Rodinná záležitost, jak si jej pojmenovali Francouzi) tato linie režisérovy tvorby prozatím vrcholí. Pojem rodiny se tentokrát už zcela odpoutal od pokrevního příbuzenství: společenství tu tvoří lidé, kteří sice zastávají tradiční role (babička, střední generace, malé děti), ale biologicky i právně vzato nemají nic společného. Většina jejich příjmů pochází z drobné kriminality – „tatínek“ Osamu do zlodějského řemesla, ospravedlňovaného tím, že co je v obchodě, beztak nikomu nepatří, zasvěcuje i malého chlapce. Podobně si Osamu dokáže obhájit, že není zločin ujmout se dítěte, které jeho vlastní rodiče nemají rádi, a tak rodina „adoptuje“ zanedbávanou holčičku. S takovou logikou lze ovšem dojít jen do určitého bodu, než se dostaví nutné následky. V krizi se ale o to víc ukazuje nefalšovaná soudržnost skupinky vyděděnců.

V Kore’edově filmu radostně ožívá pradávný duch Chaplinova Kida, a to i díky lince jemného humoru, která snímek protkává. Civilní uchopení příběhu a výborné herecké výkony poněkud vyrovnávají nepominutelnou dávku naivity, která je tu ovšem také přítomna. A vedle svého nadčasového sdělení pak Zloději poskytují i neotřelý obrázek současného Japonska, dobře přizpůsobený evropskému vnímání. Vždyť Hirokazu Kore’eda je na evropských festivalech včetně toho v Cannes tak častým hostem, že by si letošní Zlatou palmu zasloužil už jen za výdrž. Důvodů však bylo naštěstí víc.

Zloději

Japonsko 2018

Režie: Hirokazu Kore’eda

Premiéra 11. 10.

Autor:

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

Mohlo by vás zajímat