RECENZE: Zpackaný atentát v Greenwichi. Tajný agent zaměřil svou pozornost dostatečně naléhavě

Děj podivného příběhu se odehrává v roce 1905 a začíná zaúkolováním agenta Verloca (Jiří Vyorálek) tajemníkem ruského velvyslanectví v Londýně Vladimírem (Petr Čtvrtníček), aby ke znejistění britské identity provedl atentát, jehož obětí nebudou lidé, ale opěrný bod základního vnímání času, totiž Greenwiche. Bomba má být odpálena v parku, jímž nultý poledník prochází.

Vladimír publiku ve svém monologu odhaluje svou záškodnickou strategii, dalšími představovacími promluvami první polovinu inscenace zahltí též zmíněný agent, prezentující svou měkkou dvojakost i pohodlnost, také jeho žena Winnie (Anna Fialová), lnoucí ke svému podivnému manželovi nefalšovaným citem a zároveň se starající o mentálně retardovaného bratra (Vojtěch Vondráček). Posléze svoje ledví odhalí – rovněž v monologu – další v Londýně pobývajíc Rus, na revoluci se chystající Ossipon (Jiří Černý) a pak také Profesor (Jakub Žáček), odborník na exploze.

Přes solidní výkony protagonistů a duchaplné formulace, kterými se postavy postupně představují, se nelze ubránit dojmu z monotónnosti produkce, nerozptýlí ji ani hudební vstupy Vondráčkovy harmoniky a stylové sólo dudáka (Bartoloměj Biskup) ve skotském kroji. Navíc psík, kterého má s sebou na představovací procházce Profesor, odvádí pozornost od Žáčkovy herecké kreace.

Dvojitý agent

Po přestávce se vše v dobré obrátí. Nikoliv ovšem ve fabuli, Verloc s sebou totiž vzal na akci švagra, ten odpálil bombu neodborně a jeho pozůstatky jsou rozesety po celém parku. Na scénu nastupuje inspektor Heat (Václav Vašák), jemuž nedá příliš práce přijít na to, kdo je za realizaci zpackaného atentátu odpovědný, Verloc je totiž agentem dvojitým.

Nervní Vašákova kreace – inspektor si jakoby mimochodem stále pokouší vytrhnout rukou z úst viklající se zub – odstartuje již notně dramatickou polovinu produkce. Na polokruhovité scéně se zdmi s viditelně cihlovou strukturou se přeneseme do bytu dvojitého agenta (v první části byla stejná scénografická dispozice obohacena vzadu uprostřed bílou oponkou, za níž se dalo „šmírovat“), kam přináší policejní vyšetřovatel útržek kabátu. Strůjce atentátu není momentálně přítomen, takže jeho manželka se hrůznou pravdu dozví od Heata. Na místo ho totiž přivedla adresa našitá na oděvu, to kdyby se jeho retardovaný majitel nemohl upamatovat, kam se vrátit. Při odkrývání celkem průhledné detektivní zápletky nabývá inscenace na tragigroteskní atmosféře, Vašák s Fialovou nás do situace sugestivně vtahují i takovými zdánlivými maličkostmi, jako je Winiino křečovité svírání památky na bratra i získávání torza oděvu zpět Heatem jako předmětu doličného, prsty i dlaně obou se umně proplétají a rozplétají, v těch dotycích není nouze o erotické napětí.

Herecky výrazný je i další výstup, Verloc střídá na jevišti před chvilkou odešlého Heata, manželčiny výčitky ho zraňují a zároveň rozběsňují, lituje víc špatně provedené akce než zemřelého příbuzného. Drtivému zobrazení podivné devalvace hodnot v ukřivděném agentovi napomáhá jak polonaříkavé Vyorálkovo lamentování, tak přeexponované líčení (především podmalované oči), zdobící ostatně tváře ostatních herců v retro hororovém stylu.

Smrťácká píseň na závěr

Před finálovým bilancováním na ruské ambasádě, kde cynický Profesor vylíčí Vladimírovi finální počet mrtvých (čtyři, tedy více než polovina jednajících postav), zazpívají ještě Fialová, Vondráček a Vyorálek v příbuzenském triu smrťáckou píseň v angličtině, Jakub Kudláč ji zkomponoval na text básně Williama Butlera Yatese. Originál i český překlad jsou dostupné, stejně jako celý text hry, v programové brožuře.

Nejenom na širší aspekty fenoménu terorismu, ale i na znepokojivé otázky svědomí, sobectví a lhostejnosti zaměřila Jařabova inscenace svou pozornost dostatečně naléhavě.