Ředitel Vinohrad: Nemůžu vyhodit milion a půl

LN Je pravda, že kdybyste nevyhověl požadavku Tomáše Töpfera zastavit připravovanou inscenaci Amadea, on by ji stejně hned v září stáhl z repertoáru?

S Tomášem jsme se sešli 21. února na magistrátě, kde se mělo projednávat moje odstoupení z funkce. A jak jsme tam tak čekali, tak mi povídá – toho Amadea stopni, já to stejně zruším. Pak jsme odjeli do divadla, kde projevil přání, abych ho vzal do rekvizitárny na kafe. Tam byl velmi mile přivítán a posléze i v dámské šatně. Rozšafně si tam sedl a byl velmi roztomilý, jak on to umí, ale znovu mně zopakoval svůj postoj ohledně Amadea.

LN A vy jste to nekonzultoval s uměleckým šéfem Stropnickým?

Sdělil jsem mu to hned odpoledne. A on mi poslal SMS, že to musím okamžitě říct Vladimíru Morávkovi a zaujmout k tomu stanovisko. A to jsem se pak někde dočetl, že jsem se s ním o tom vůbec nebavil. Martin některé věci rád zapomíná. Pak jsme se sešli s ním a dramaturgy Velíškem a Němečkovou, která mi pravila, že takhle končím svoji kariéru s velkou skvrnou. Na to je jediná odpověď – jestliže mi nový ředitel v únoru řekne, že něco v září stejně stáhne, tak to nemůžu ignorovat a vyhodit milion a půl. Zvlášť když nám čtyři chybí.

LN Ale inscenace mohla být úspěšná, poslední Morávkova inscenace Cyrana se divákům přece líbí. To by klidně stahoval žádanou věc? A co by uvedl za důvod, že jemu se nelíbí?

Třeba. Především by doložil, že na to v únoru upozorňoval. A je dostatečně razantní, aby to realizoval a obhájil. Ve hře je tu víc faktorů – především nešlo ignorovat, že inscenace je i vzhledem ke čtrnácti hostům velmi drahá. Mělo to být velké plátno, v níž jsou herci i pěvci, a to ještě odhlížím od toho, jak těžce by se plánovala představení, protože tam byli obsazeni lidé, kteří hrají po celé Praze v mnoha titulech. Je mi líto Martina Krause, který se rok učil dirigovat a hrát na piano a Honzovi Šťastnému možná odešla životní role. Nevím, třeba. Ale takové věci se u divadla stávají. S Honzou jsem o tom opakovaně mluvil a chápu ho. S vědomím rizika, že by mohlo být jen pět repríz, jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl.

LN A copak by to na podzim nepadlo jen na Töpferovo hlavu?

Právě na tom jsme se s Martinem Stropnickým neshodli. On říká, že když by Amadea Tomáš prvního září stáhl, tak by ty peníze vyhodil on a byl by také za to zodpovědný. A já tvrdím, že když pak za ním někdo přijde a zeptá se, proč to udělal, tak on opáčí, že mu nic jiného nezbylo a Gregorini to věděl už od února. Tady nejde o právní věci, ale o etiku a o respektování práce kolegů, kteří rok pracovali a on jim řekne stop. Ale říká to měsíc před zahájením zkoušek a půl roku před svým nástupem. Nechci, aby se o mně v září psalo, že jsem vědomě vyhodil z okna jeden a půl milionu. A že jsem dva měsíce nechal trápit devět našich a čtrnáct cizích herců.

LN Amadeus měl být vrcholem sezony, která po pravdě zatím nic světoborného nenabídla. Je to přinejmenším nestandardní situace, aby ředitel, který ještě není ředitelem, takhle zasahoval.

Tomáš si ale dal ve svém projektu podmínku, že pokud vyhraje, bude smět zasahovat do druhého pololetí sezony. A nové vedení chce Amadea uvést, ale Juraj Deák ho vidí jako komorní věc.

LN Obojí je dost zvláštní a divím se, že zřizovatel přistoupil na takové podmínky.

Pro mě je zase překvapivé složení celého týmu, který nastupuje, ale Tomáš to má promyšlené. Bude mít tým pěti styčných důstojníků – šéf dramaturga, hlavního ekonoma, šéfa provozu, šéfa výroby a šéfa marketingu. Nějaká redaktorka z televize se mě ptala, kolik hodin je třeba k řízení divadla. Bylo pět hodin odpoledne, seděl jsem v ředitelně a v divadle jsem byl od rána. Chtěla zřejmě slyšet, že to bude Tomáš řídit ze Senátu. A já řekl, že jí zklamu, protože v době e-mailů, skypů, mobilů opravdu nejde o to, vysedět něco v ředitelně. Že tam zpravidla žádné nápady člověk nedostane, ty dostane, když venčí psa nebo i na místě, kam chodí císař pán pěšky. Divadlo nesouvisí s dodržováním pracovní doby. On si Tomáš v televizi moc neposloužil, když řekl, že mu na to stačí tři dny, ale to je on a takhle to zvládá. Já kdybych zvítězil ve výběrovém řízení a četl na sebe tolik negativních reakcí, tak se poděkuju. Jeho to ale stimuluje.

LN A jak vy se k celé té změně a novému vedení stavíte?

Vůbec nic proti němu nemám. Když mě na magistrátě děkovali a dávali mi pugét, tak jsem řekl, že udělám všechno pro to, aby mi ten štafetový kolík při předávání neupadl. A že žádné cinkání klíčů nebude. Toť vše. Na Vinohradech jsem strávil 47 let, je to můj život a vzhledem k tomu, že jsem se za tu dobu devětkrát stěhoval, tak možná moje doma je víc tady. Nebylo příliš šťastné, že se během řízení na magistrátě vyměnili radní pro kulturu, čímž se všechno zpozdilo. Původně se měl jmenovat nový ředitel do 20. prosince a tam byla šance konzultovat dramaturgický plán 2012/13 s budoucím ředitelem. Vše se posunulo a my máme podepsané smlouvy s režiséry a teď se o tom musí znovu jednat.

LN Divadlo se s tím vším ale musí vypořádat i finančně, nebo ne?

Jistě, ale pokud jde o Amadea, tam už je vše vypořádané. S tvůrčím týmem je vše právně i finančně uzavřené. Dostali pochopitelně odstupné, i když bulvár šíří nesmysly, že ten či onen bude divadlo žalovat.

LN Pan Töpfer chce mít ihned divadlo podle své představy, ale když ono to tak úplně nejde. Všechno vyhodit nemůže a svou koncepci pořád tají. Řekl, že ji dá na web, ale nestalo se. Vy koncepci znáte? A jak ji hodnotíte?

Netajil jsem se tím, že mě oslovil Ivan Rajmont. On by se staral o umění a já o to, aby barák fungoval po ekonomické stránce. Vyhrál Tomáš a logicky si vybral svou ekonomku – Radku Pipkovou, bývalou ředitelku Městských divadel pražských, kterou jsem já sám zaměstnal, když ji Pavel Bém neprodloužil smlouvu. Takže bude mít ve svém týmu dva bývalé ředitele. Pipková je přes ekonomiku fořt, ta se nedá, ta bude finance hlídat a oni se budou vztekat a bude jim to houby platné. Jinak pokud jde o tu koncepci, mohu ji porovnávat s tou Rajmontovou. Tu Stropnického neznám a znát nechci. Pro mě ta Ivanova víc voněla divadlem, chtěl třeba dělat českou sezonu a byl i dost konkrétní, prostě hodlal ten „vánoční stromeček“ vinohradského divadla rozsvítit celý. Tomáš chce za prvé vrátit zpátky vinohradské diváky a za druhé chce divadlo dostat na metropolitní úroveň tak, aby zde režírovali přední evropští režiséři. Kde na to chce vzít peníze, nevím. Je to velmi sebevědomý program a také ne příliš konkrétní.

LN Ale vždyť ten mytický vinohradský divák je vágní termín. Podle všech indicií je to ten nejkonzervativnější ze všech. Na tom dnes stavět znamená jít proti době. Jak chcete pro takového diváka dělat moderní činohru?

Diváci nám pořád ubývali a dostávali jsme dopisy, že k nám 15 let chodí a to, co děláme, je nezajímá. Zkoušeli jsme ty „neobsazené segmenty“ oslovovat a nedařilo se to. V předminulé sezoně to byl debakl, který nepamatuju, stahovali jsme na konci tři tituly, které jsme v té sezoně vyrobili, a to jsme ještě nestáhli Caesara, protože ho režíroval pan šéf. Jediný titul, který se divácky povedl, byl Morávkův Cyrano. A chyběly nám inscenace a dávala se tam letitá vymlácená sláma a návštěvnost šla pořád dolů. Odtud ta Töpferova myšlenka vrátit důvěru ve vinohradské divadlo. Jak se mu to podaří, bůh suď. Snad ano. Když jsem studoval DAMU, náš profesor Vítek, kdysi slavný ředitel olomouckého divadla, říkal – chyba v řízení divadla se pozná za tři roky, dřív ne.

LN Vladimír Morávek ale v Hradci Králové diváky naučil chodit i na někdy divoké kusy a to trvá. Sám ale připouští, že „daleko od Moskvy to jde lépe než v Moskvě“. To je to tak neprůchodné?

Je. A Hradec je jiná pozice, jde o to, do okruhu kolika kilometrů odtamtud je další divadlo. V roce 1990 Praha nabízela každý večer 5 tisíc míst v divadlech a dnes je to asi 35 tisíc. Vyrovnat se s tím není jen tak.