Hlasem jej provází herec Willem Dafoe, jenž se divákům i ukáže na počátku své práce v nahrávacím studiu. Ještě se tak zdůrazňuje jeho účast v projektu, jehož ambice jsou nemalé. Režisérka Jennifer Peedomová vytváří podmanivou audiovizuální báseň na titulní téma a vede diváky k pochopení (či uvědomění si a procítění) fenoménu zásadně spjatého s životem planety a lidstva.
René, vězeň dokumentu. V pokročilé fázi časosběru je často problém odlišit autenticitu od pózy |
Záběry ze šesti světadílů, pořízené v detailu i ze satelitů na oběžné dráze, doplněné archivními materiály, skládají dynamický obraz řeky jako živoucího a životodárného organismu, který i symbolicky vyjadřuje proměnlivou podstatu veškeré existence. Na příkladu řeky lze přesvědčivě ilustrovat princip, že nic se neděje odděleně, událost na jednom místě ovlivní celé dění dále po proudu.
Oblíbené připodobnění plynutí času k řece pak zákonitě vede k otázce, jak lidé v současné době ovlivňují osudy těch „dále po proudu“.
K varovným poselstvím na toto téma se Řeka připojuje specifickým vzkazem, právě pokud jde o vodní toky: jednoznačným „padouchem“ v jejím příběhu jsou umělé přehrady, kvůli nimž a dalším regulacím se lidem podařilo řeky „utopit“. Zmrtvělá řeka, která nemůže přenášet život ani potřebné sedimenty, ožívá až ve chvíli, kdy jedna z takových překážek výjimečně mizí a vrací řece potřebnou divokost.
Dokument tohoto typu přesvědčuje především emocemi a nezatěžuje diváky podrobnějším dokládáním řady svých úderných tvrzení. To může někoho poněkud rozčilovat, ale neznamená to, že lze vzkaz Řeky brát na lehkou váhu.
