Tajné medvědí eso v písničkářském rukávu

Buckner pochází z Kalifornie, vyrůstal však v kanadském Edmontonu. Svou kariéru zahájil roku 1994 deskou Bloomed, kterou natočil v texaském Lubbocku, rodišti letošního jubilanta Buddyho Hollyho. Nahrávku zaštítil tamní producent Lloyd Maines, který o osm let později získal cenu Grammy za práci na průlomovém CD dívčí party Dixie Chicks.

Hudebně se jednalo o poctu „whiskou prosáklým“ country-folkerům typu Townese Van Zandta, už tehdy však interpret zaujal svým zastřeným hlubokým hlasem a osobitým projevem, který bychom spíš mohli přirovnat ke zpěvu Tonyho Joea Whitea (Noční déšť jde Georgií, vzpomínáte?), případně - pro ty mladší - Everlasta.

Pikantní bonbonek pro milovníky drbů: v devětadevadesátém nechal Buckner z obalu své první desky odstranit tvář dívky, s níž tenkrát chodil. Ale vraťme se do roku 1996, kdy podepsal smlouvu s MCA Records. Následovalo lehce experimentální album Devotion + Doubt, na němž se podílel kytarista Toma Waitse Marc Ribot a členové arizonské kapely Giant Sand.

Po vydání dalšího CD Since firma s umělcem rozvázala kontrakt, přestože kritika obě nahrávky vychválila do nebe. Buckner se MCA odvděčil nadávkou Musical Career Assassins (Vrazi hudební kariéry) a pak se odmlčel.

S novým tisíciletím se pak Buckner vrátil coby člen stáje chicagského labelu Overcoat Recordings, pod který spadaly i skupiny Calexico a Frames. Téma jeho nového alba The Hill bylo přinejmenším pozoruhodné: Buckner na něm totiž zhudebnil básnické epitafy z kultovní sbírky Edgara Leea Masterse Spoonriverská antologie.

Za zmínku stojí i fakt, že cédéčko nebylo rozděleno na jednotlivé tracky, to znamená, že šlo o jedinou půlhodinovou skladbu. Následovalo album Immerse a přechod ke značce Merge Records (Arcade Fire, Lambchop, Conor Oberst), pro kterou Buckner natáčí dodnes.

Po deskách Dents And Shells, Meadow a Sir Dark Invader vs. The Fanglord (společný projekt s Jonem Langfordem z kapel Mekons a Waco Brothers) se po něm zdánlivě slehla zem.

Během práce na hudbě k filmu, který se nakonec nerealizoval, mu dokonce hrozilo obvinění z vraždy, protože kousek od studia vybuchlo auto s bezhlavým jezdcem. To není vtip - policisté ve voze skutečně našli ohořelou mrtvolu bez hlavy a podezření padlo na podivínského muzikanta. Naštěstí dokázal, že byl ten den někde jinde.

CD Our Blood, jímž Richard Buckner připomněl, že je nejen živ a zdráv, ale i v plné síle, potěší každého, kdo chce víc, než mu nabízejí tuzemské musicshopy. Pod devíti jednoslovnými názvy (Zrádce, Útěk, Zloděj, Zpověď atd.) se skrývají jakési básně v próze, které ovšem - stejně jako v případě sto let staré Mastersovy antologie - dokonale souzní se subtilními melodiemi, majícími na písničkářský žánr až nebývale abstraktní ráz. Přičtěme „medvědí“ hlas vypravěče, kvůli němuž je třeba na věži trochu ubrat basy, a máme tu opravdu nečekané vybočení ze stylů, kterým se říká alternativní country a indie folk.