Zpívat jsem vás naposledy viděl na letním festivalu Metronome v Praze. Překvapilo mě, kolik jste vytáhl starých písní, dokonce ještě z doby Banketu. Máte pocit, že dnes mají víc co říct?
Ne, takhle bych po tom nepátral. My prostě na festivalech hráváme úplně jiný program než v kulturácích. Je tam úplně jiná atmosféra. A tehdy nás prostě jen bavilo vytáhnout tyhle staré věci a zahrát si je. Nic víc bych za tím nehledal.
Třeba písničku Prečo vy, ľudia 20. storočia, máte vždy zachmúrené obočia? jsem od vás asi nikdy neslyšel naživo...
Hráli jsme ji jen v době jejího vzniku. Dávno, pradávno...
A říkal jsem si, že jste ji možná nyní „oprášil“, protože máte dojem, že je znovu aktuální.
Ne, to nemyslím. Jsou to všechno jen písničky, nic víc, nic míň.
Kapelu máte postavenou z výrazně mladších muzikantů.
Ano, a jsem s nimi velmi spokojen, hrajeme v téměř stejné sestavě už několik let. V kapele je skvělý saxofonista Michal Žáček, toho všichni znají, anebo vynikající jazzový klávesista Matej Benko. Já mám jazz strašně rád a akcentuji, aby Matej hodně hrál sóla. Vůbec se kloním k tomu, že muzikanti musejí mít prostor, aby si dobře zahráli, protože pak je koncert baví. A baví i mě.
Ano, je vidět, že při instrumentálních sólech opravdu posloucháte. To není u zpěváků běžné.
Jasně, já si to opravdu moc užívám.
Proč jste tedy s touhle kapelou nenatočil také nové album 55? Na něm vás doprovázejí čeští profesionálové.
Protože se kompletní produkce ujal Ondřej Brzobohatý. A já když se pro někoho rozhodnu na post producenta, už mu do toho vůbec nemluvím. Věřím mu. A tentokrát se mi to absolutně vyplatilo. Ondřej věděl, co chce, koho chce mít ve studiu, a podle toho se zařídil.
Jak u vás probíhá vznik desky? Jste u nahrávání celou dobu?
Dřív to tak bývalo, ale teď už ne. Tentokrát to bylo tak, že Ondřej posílal demonahrávky, které sám skvěle nazpíval, já se písničky naučil, přijel jsem do Prahy a natočil je ve studiu. A pak se ještě v hotové nahrávce měnily některé elektronické zvuky za hru živých muzikantů. Ukázalo se to z mého pohledu jako velmi šťastné řešení. Měl jsem k Ondřejovi absolutní důvěru.
Kde se vzala?
Vlastně ani nevím. Já měl s Ondřejem dělat už předtím na projektu Tante Cose Da Veder, kde Hapka a Horáček mají jednu jedinou písničku v několika různých interpretacích. A Ondřej tu desku produkoval a tehdy mi kvůli tomu volal. Nejdřív jsem souhlasil, ale pak se mi to rozleželo v hlavě, dospěl jsem k tomu, že to asi není to pravé ořechové a účast jsem zrušil. A Ondřej se samozřejmě adekvátně urazil. Pak jsme se potkali až na narozeninovém koncertě pana Horáčka. Já ale pořád nevěděl všechny souvislosti kolem Ondřeje, netušil jsem, jak dobrý je to muzikant. To jsem se dozvídal až v průběhu práce na albu, které pro mě produkoval.
Plánujete, že by nové album dostalo živou podobu s těmi hudebníky, kteří jej natočili?
Je to otázka. Já bych velmi rád. Ale v první řadě záleží na tom, jak deska zarezonuje u publika.
Předchozí album Sociální síť jste dělal s Michalem Pavlíčkem a Michalem Horáčkem. Tam jste samozřejmě věděl, o koho jde. Jak jste s deskou s odstupem spojen?
Ona je taková zvláštní... Ale mám ji rád, protože je dospělá, to se mi na ní moc líbí.
Já myslím, že je dost netypická pro vás pro všechny...
Ano, přesně tak. Ale došlo k takovému splynutí duší. Upřímně jsem se „zahleděl“ do Michala Pavlíčka, vlastně jsem nikdy předtím nepoznal, jak je to skvělý, skutečně krásný člověk. Víte, to je taky ten důvod, proč střídám hudební partnery - abych takové lidi poznával.
Na koncertě v neděli v pražském Divadle Hybernia bude jedním z hostů právě Michal Pavlíček, takže budete hrát i písničky ze Sociální sítě?
Asi jen jednu. Jinak bude mít Michal ještě jednu samostatnou instrumentálku.
Druhým hostem bude Dan Bárta. Co od něj uslyšíme?
Bude zpívat pár svých věcí a moji Tlakovou níž si dáme společně jako duet.
Vaše nová deska se jmenuje 55. Máme ji považovat za uzavření trilogie po albech 33 a 44?
To ani ne. Mně se to prostě líbilo, nic jiného bych za tím nehledal. Je to jen číslo věku, jehož se mi podařilo dosáhnout.
Takže žádné bilancování na desce ani na turné?
Ona každá deska i každé turné je svým způsobem bilancování. Ale že bych se konkrétně teď snažil tuhle složku nějak zvýraznit, to ne.
