- 9. října 2021 13:00
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Ve vzduchu je cítit jakýsi přeryv. Ne, žádný strach, nepůjde o revoluci a s politikou to nemá vůbec nic společného. Jedná se pouze o generaci těch, kteří po sametové revoluci většinou jako vysokoškolští svazáci vyhazovali z křesel komunistické pantáty a kteří se dnes těch samých křesel drží stejně urputně. A jde už i o generaci těch o několik let mladších, kteří už taky dávno přesáhli čtyřicítku.
Pocit, že svět patří nám a že nám bude patřit, dokud budeme chtít, je totiž další naivní vějičkou, které podlehli. Nikdo dnes nikoho z křesel vyhazovat nebude, stačí ignorování, a to nijak urputné, pouze přirozené. Takhle současní mladí lidé vyhodí od vesel ty staré a okoralé – tiše, distančně a bezkontaktně. Jednoho dne zkrátka zjistí, že křesla a vesla jim zůstala, ale oni se s nimi ocitli na kruhovém objezdu, jenž stojí osaměle kdesi v polích. Což se týká i literárního světa.
Připojte se ještě dnes a získejte: