Kdo sleduje tvorbu Divadla DNO nebo Jiřího Jelínka spolupracujícího také s dalšími soubory, nebude inscenací Romeo, Julie a já nijak překvapen. Ocitne se v prostoru důvěrně známé poetiky. Uvidí slavný příběh vyprávěný z mile neotřelého úhlu pohledu, velmi volnou adaptaci předlohy, která je spíš východiskem tématu mileneckého vztahu. Zažije gejzíry slovních hříček, jejich komicky doslovné ilustrace, živou hudbu a písně, hru s objekty – zde se zhruba dvaceti ledničkami.
Autorský styl Jiřího Jelínka je známý. V případě Romea a Julie vytane možná znovu jeho příbuznost s Nedivadlem Ivana Vyskočila. Snad také kvůli společnému autorovi předlohy připomene Vyskočilovu třicet let starou inscenaci Haprdáns. Jelínek hraje s ledničkami, Vyskočil vyprávěl Hamleta s kuchyňským náčiním. Odlehčené převedení předlohy, zaměření na vedlejší nebo zcela nové postavy, a především nápaditá hra se znakem, vtip čerpaný z jeho nepodobnosti s představovaným nebo z metaforického použití jeho detailu, je společný oběma.
Hrají pouze muži a ledničky
V Jelínkově inscenaci o lásce (nejen Romea a Julie) zmíněné dvě desítky vysloužilých ledniček tvoří scénu, představují předměty i postavy. Hraje se kolem nich, v nich a s nimi a zastupují směle třeba i tanečnice na plese. Je to trochu jako v dětské hře, v níž hračky nebo běžné věci mohou představovat cokoliv. Dítě vkládá obsah do svých rekvizit a nikomu nemusí vysvětlovat, proč zvolilo zrovna je.
Hrají pouze muži, všichni v bílých kombinézách, podle Jiřího Jelínka ale obsazení nesouvisí s tradicemi alžbětinského divadla. Humor inscenace stojí také na této záměrné nepodobnosti herců s postavami, výborný je v ženské roli například Tomáš Sýkora. S mrazivými partnery a partnerkami se úspěšně potýkají i Jiří Jelínek, Martin Donutil, Ondřej Jiráček a Ondřej Kokorský. Na kytaru k tomu hraje Tomáš David.
Jiří Jelínek: Romeo, Julie a jáScénář a režie: Jiří Jelínek |
Shakespearova hra tvoří kostru asociací odvíjených od základního tématu milostného vztahu. Hrají se krátké etudy o námluvách, předlohu rozšiřuje také motiv ze Cyrana (Romeo a Julie mají chytřejší, literárně zdatnější a pochopitelně ošklivou prostřednici). Z Romea a Julie zazní jen několik veršů vložených právě jí do úst, respektive do dopisů nedovtipným milencům.
Popravdě je ale nepodstatné, o čem se hraje. Stejně jako není důležité kruté rozuzlení nově přeskládaného příběhu. Podstatné jsou v této shakespearovské revui hravost, nápad, rozverné a originální řetězení asociací, absurdní pointování, slovní gag. Někdy je slovních hříček až příliš, jindy humor sklouzne na úroveň studentského dovádění. Ale přesto většina prostředků funguje a inscenace splňuje základní požadavek, se kterým na DNO nebo Jiřího Jelínka diváci chodí: radost ze hry. Hry, jejíž pravidla už většinou známe. Hry s tématem, slovem, znakem. A tentokrát také s ledničkou.
