„Fénixův řád byla výzva.“ Vychází pátý ilustrovaný díl Harryho Pottera |
„Ovládal ho panovačný otec, tlačili na něho Smrtijedi, děsil se, že ho Lord Voldemort zabije – jeho činy zkrátka nebyly jeho vlastní. Byly to činy chlapce, který neměl šanci udělat si na svět vlastní názor. Nemohl se rozhodovat sám za sebe a směr, který jeho život nabral, ho děsil. Nejzjevnější je to ve scéně, kdy na něho Harry narazí, jak brečí u umyvadla, než spolu svedou soubor a Harry použije kouzlo sectum sempra. Byla to jedna z mála scén, kde jsme se s Danielem objevili jen my dva, a já měl pocit, že se mi za ni dostalo nespravedlivé chvály. Dle mého názoru genialita spočívala v textu. Ale jestliže se mi přece jen povedlo podat výkon ukazující Dracův vývoj, bylo to z valné části díky tomu, co jsem se naučil sledováním Daniela. Už jsem nemohl vyváznout jen s tím, že postávám v rohu a ušklíbám se. Potřeboval jsem najít způsob, jak kostru své postavy obalit masem,“ vzpomíná Tom Felton ve své knize S kouzelnickou hůlkou. V českém překladu Daniely Reischlové ji vydalo nakladatelství Práh.
Tom Felton ve své knize více než laskavě píše o své rodině, potyčkách se zákonem i filmech, které předcházely sérii o brýlatém kouzelníkovi. Většinu knihy však věnuje vzpomínkám na potterovská natáčení, která zabrala deset let. Kromě zlatého tria, popisuje své zážitky s Alanem Rickmanem (Severus Snape), Robbiem Coltranem (Rubelius Hagrid) či Ralphem Fiennesem (lord Voldemort).
„Uprostřed jednoho záběru jsem se k němu už bůhví po kolikáté blížil, když nepatrně zdvihl paže. Byl to ten nejnepatrnější pohyb, ale stačil, abych se zastavil a pomyslel si: Snaží se mě obejmout? Nejistě jsem se k němu přiblížil s rukama spuštěnýma podél těla. A on mě chytil a poctil mě zřejmě tím nejodpudivějším obejmutím, které kdo kdy natočil. I na place mě z toho zamrazilo. Obejmutí od Voldemorta bylo pro Draca děsivé a stejně nepříjemné bylo i pro Toma.“
Část knihy věnuje Felton svému životu po Harrym Potterovi. „Když nadešel čas to zabalit, vynaložil jsem maximální úsilí, abych své emoce udržel pod pokličkou. Rychle jsem si se štábem potřásl rukou a zamumlal několik strohých britských sbohem. A pak jsem odešel. Jakmile jsem se ocitl v autě, rozbrečel jsem se,“ vypráví Felton o svém posledním potterovském natáčecím dnu.
Většina knihy se nese v příjemném, lehce humorném duchu. V závěru však Felton zvážní a pustí se do popisu svého problému s alkoholem a pobytů na odvykacích klinikách. „Což mě přivádí ke konceptu léčby a ke stigmatu, které se s tím pojí. Rozhodně nechci tvrdit, že idea terapie je něco obyčejného a běžného, ve skutečnosti se jedná o velmi těžký krok, ale chci alespoň trochu přispět k tomu, aby byla vnímána jako něco normálního,“ vysvětluje Felton, proč se rozhodl popsat v knihu i tuto stránku svého života.
 |
Knihu doprovodila řada fotografií z natáčení a také předmluva Emmy Watson, která v potterovských filmech ztvárnila postavu Hermiony Grangerové. „Kdyby šlo všechny příběhy o Harrym Potterovi scvrknout kdo jediné myšlenky (kterých je ovšem tolik, že tohle je opravdu velké zjednodušení), jistě by to byla hodnota přátelství a skutečnost, že bez něho nelze dosáhnout ničeho, co má opravdový význam,” píše Emma Watson v předmluvě. Několik řádků věnuje i vztahu, který s Tomem Feltonem mají. „Stejně jako Tom i já mám potíže vysvětlit lidem skutečnou povahu našeho propojení a vztahu. Už víc než dvacet let se speciálním způsobem milujeme a já už ani nedokážu spočítat, kolikrát mi lidé řekli: ,Určitě jste se museli někdy opilí muchlovat, aspoň jednou!‘ ,Určitě jste se líbali!‘ ,Mezi vámi musí něco být!‘ Ale náš vztah je mnohem hlubší. Je to jedna z nejčistších forem lásky, kterou si dovedu představit. Jsme spřízněné duše a vždycky si navzájem kryjeme záda.”
